Situace do roku 1938 

Československá armáda té doby byla nadstranická, nepolitická (od roku 1927 neměli příslušníci armády a četnictva volební právo), s kvalitně vzdělaným důstojnickým sborem s válečnou praxí. 

Vrchním velitelem branné moci byl v době míru  prezident republiky. V mírovém období jmenoval do generálských funkcí a taktéž jmenoval i do nejvýznačnějších funkcí branné moci. Prezident republiky měl k dispozici Vojenskou kancelář prezidenta republiky. 

V případě branné pohotovosti státu byl do funkce hlavního velitele jmenován stávající náčelník Hlavního štábu branné moci, a pro řízení byly vytvořeny Hlavní velitelství pro polní armádu a Ministerstvo národní obrany s hlavním štábem pro zápolní armádu.

Od roku 1935 existovaly čtyři typy vyšších jednotek:

  • zemská vojenská velitelství (4),
  • sbory (7),
  • divize (21),
  • brigády (9). 

 

Leden 1938: přibyla tři posádková velitelství a v květnu 1938 i dvě velitelství skupin. 

Veškeré vojenské školství bylo na našem území a podléhalo jednotnému systému přípravy, a vzhledem k tomu, že vojenská profese byla velice uznávána a ceněna, a proto výběr důstojnického sboru mohl být prováděn z vysokého nadbytku zájemců - tudíž důstojnický sbor byl velice kvalitní, nemluvě o důstojnících i s praktickými zkušenostmi.

Bez nadsázky lze konstatovat, že čs. důstojnický sbor byl (v té době) nejlepší na světě - všichni vyšší velitelé a většina velitelů vojskových těles měla praktickou válečnou praxi v mnohem vyšších funkcích (než bylo zapotřebí) a, zejména, než jejich odpovídající konkurence v ostatních zemích. (m1

I když proces obrany státu je nikdy nekončící činností, na rozdíl od Německa, které de facto teprve začínalo, naše armáda byla na vrcholu - nikdy dříve, ale ani nikdy potom jsme nebyli ve výhodnější pozici bránit se vnějšímu nepříteli.

Jestli jsme se měli vůbec někdy bránit (jako že ano), tak v říjnu 1938 byla k tomu ta nejvýhodnější doba!

 

Výstavba armády 

Výstavba armády byla zpočátku velmi komplikovaná, neboť republika vznikla bez vojenského zajištění - naše vojenské jednotky byly v době vzniku ČSR v zahraničí, a ihned po příjezdu domů se musely zapojovat do konfliktů, a to jak uvnitř území ČSR (zejména pohraniční oblasti tzv. Sudet), i "vně" - myšleno především Těšínsko (viz Sedmidenní válka) a Slovensko (viz Konflikt na Slovensku). 

Stručný přehled: 

  • otázky výstavby, personální otázky, francouzská vojenská mise: od října 1918 do 1920, 
  • Hlavní štáb československé branné moci (15.10.1919) - prvním náčelníkem byl generál Maurice César Joseph Pellé, 
  • Branný zákon od roku 1920, 
  • prvním československým generálem ve funkci náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci byl Jan Syrový (narozen: 24.1.1888, Třebíč, zemřel: 17.10.1970, Praha; viz foto níže), jmenován 1.1.1925, 
  • od 31.12.1933 byl náčelníkem Hlavního štábu čs. branné moci jmenován armádní generál Ludvík Krejčí (narozen: 17.8.1890, Tuřany, zemřel: 9.2.1972, Ústí nad Orlicí; více zde, viz foto níže a také zde), 
  • zřízení Armádního poradního sboru a Nejvyšší rady obrany státu, 
  • v roce 1935 vznikla Rada pro opevňování ROP a také Ředitelství opevňovacích prací ŘOP (tomu velel divizní generál Karel Husárek, více zde, foto zde). 

 

Branný zákon 

Branný zákon č. 193/1920 Sb. definoval členění československé armády na: 

  • aktivní armádu, tj. mírový základ armády, 
  • zálohu, tj. vojenské osoby do 40 roků věku (pro doplnění armády pro případ branné pohotovosti a války), 
  • II. zálohu, tj. vojenské osoby od 40 do 50 roků (za války by byly použity pro strážníslužbu a ke hrazení ztrát). 
Funkci ministra obrany měl zastávat civilista.

 

Opevnění 

Podrobnější informace naleznete na další webové stránce (viz Menu: Československá republika, Opevnění), ale zde je potřeba uvést, že o otázce opevnění se začalo diskutovat až od počátku 30. let, a od nástupu Adolfa Hitlera (viz zde) v roce 1933 se řešila otázka koncepce obrany (štít vs. meč) mnohem intenzivněji. Původním vzorem opevnění bya francouzská Maginotova linie, ale posléze byl zvolen vlastní koncept výstavby objektů LO a TO

  • I. program (1935) zahrnoval výstavbu několika souvislých úseků TO na severu hranice v pěti etapách, 
  • II. program (1936) představoval linii souvislého opevnění kolem státní hranice ve čtyřech etapách, 
  • III. program (1937; Husárkův) přestavoval výstavbu dvou sledů LO, zpevněných na důležitých směrech možných útoků objekty TO. Mělo se jednat o 1 276 objektů TO a 15 463 objektů LO. 
 
Husárkův konečný program (III. program) předpokládal výstavbu ve čtyřech etapách: 
  • 1. etapa: rok 1939 a opevnění mělo být schopno plnit základní bojové úkoly. Plné dokončení v létech 1941 až 1942. 
  • 2. etapa: roky 1941 až 1945 dobudování objektů TO převážně západní Čechy, pražská čára, jižní slovensko. 
  • 3. etapa: rok 1946 pro dobudování objektů TO na jižní Moravě a druhé postavení severního válčiště. 
  • 4. etapa: rok 1946 a dále pro dokončení opevnění hranice s Polskem.
 
Jak je z historie známo, události se vyvíjely poněkud jinak a tak se opevnění budovala i mimo tento plán - např. výstavba objektů TO na jižní Moravě začala již s předstihem...
 

Další informace lze nalézti v dnes již hojně vydávané odborné literatuře (více zde) a také na patřičných webových stránkách (zde a např. srub MJ-S3 Zahrada).

 

Hlavní zdroje: (m1), (m2), (b1), (b3), (b8), (b11), (b12), (b13)

 

Fotogalerie: Armáda - situace do roku 1938