Příprava válčiště 

Příprava válčiště znamená nejenom výstavbu opevnění, ale také využití terénu a jeho přípravu ze strany čs. armády. 

Vedení čs. armády věnovalo přípravě válčiště velkou pozornost (již od poloviny 20tých let, přičemž v polovině let 30tých byla provedena otimalizace hlavní obranné linie), a velice prakticky:

  • rozhodlo o vyklizení špatně hájitelných výběžků a území s nepřátelským chováním obyvatelstva (s převahou německy mluvícího obyvatelstva), 
  • rozhodlo a připravilo zničení komunikací v předpolí (mezi hranicemi a hlavním obranným pásmem),
  • vyřešilo palebné a logistické zabezpečení

 

Právě dále zmiňovaná výstavba opevnění byla koncipována tak, aby plně splňovala podmínky co nejlepší obrany, přičemž ale prvky opevnění jenom doplňovaly přírodní (např. vodní toky, zalesněná horská pásma) a umělé (kupř. protipěchotní a protitankové) překážky. 

Mezi překážky ale patří také správné stanovení vedení hlavní obranné linie, kterážto protivníkovi znemožňovala rozvinutí úderných sil a jejich palebné podpory. 

Velení čs. armády také velice prakticky budoucí předpokládané válčiště rozčlenilo na tyto úseky: 

  • severní Morava, 
  • východní Ćechy, 
  • severozápadní Čechy, 
  • jizápadní čechy, 
  • jižní Morava. 

 

Severní Morava 

Geografické vymezení: od Kralického Sněžníku (ze západu) až po řeku Odru (na východě). Tento úsek pokrývala za mobilizace 1938 2. armáda "Jirásek" (viz obrázek; Jablunkov-Králíky), hlavní obranné pásmo mělo délku cca 200 km. 

Přibližně 2/3 tohoto prostoru pokrývaly masivy Hrubého Jeseníku a Nízkého Jeseníku, jednalo se tedy o hornaté, těžko schůdné a tehdy velmi obtížně sjízdné pásmo (viz obrázky).  

Horské masivy byly sjízdné pouze třemi komunikačními koridory (Ramzovské sedlo, Červenohorské sedlo a údolí Černé Opavy a Bílé Opavy u Vrbna pod Pradědem), které mohla bránící se armáda poměrně snadno pokrýt. 

Nížinné části úseku od města Opavy na východ byly kryty opevněním, a opevnění - těžké i lehké - bylo umístěno po celé délce úseku hranice. Pouze úsek Vrbno pod Pradědem - Bruntál - Opava byl kryt nedokončenou liníí objektů LO. 

Také tam (výše zmíněný úsek Vrbno pod Pradědem - Bruntál Opava) směřovala Wehrmacht svůj vážněji míněný pokus o průlom, zejména v kombinací s leteckou výsadkovou (?) operací "Unternehmen Freudenthal" aneb "Operace Bruntál". Ovšem, jak dnes víme, tato výsadková operace byla představitelům čs. armády známa, a není pravděpodobné, že by uspěla. 

Zvláštní plukovní skupina. Velitel 2. armády dg. Vojtěch Luža rozhodl (27.9.1938), aby do prostoru předpokládaného výsadku byla umístěna zvláštní plukovní skupina. Tato kryla úsek od vesnice Mnichov po Horní Benešov a tvořilo ji 5 praporů pěchoty a 3 dělostřelecké baterie. Úsek krylo 197 objektů LO.  

Samotnou obranu celého pásma podporovalo celkem bojeschopných 95 objektů TO a  1 201 objektů LO.

HO-37. Pravé křídlo tvořila hraniční oblast HO-37 (bg. Jindřich Birula; 15 praporů pěchoty, 18 dělostřeleckých baterií), kterou zabezpečovalo 67 objektů TO a 341 objektů LO. V záloze bylo i dalších 5 dělostřeleckých baterií. 

HO-36. Levé křídlo tvořila hraniční oblast HO-36 (bg. Otokar Lička; 15 praporů pěchoty, 10 dělostřeleckých baterií); připraveny byly i další sborové jednotky (o síle 10 praporů pěchoty  a 15 dělostřeleckých baterií). Oblast zabezpečovalo 25 objektů TO a 355 objektů LO. 

Mimoto prostor mezi HO-36 a HO-37 zabezpečovala i 8. pd (7 praporů pěchoty a 9 dělostřeleckých baterií). Taktéž 7. pd byla k dispozici. 

A také mohl obraně vypomoci i velitel 2. armády dg. Vojtěch Luža, které měl navíc v záloze 16 dělostřeleckých baterií a 7 letek letectva. V záloze byly i 12. pd (10 praporů pěchoty a 3 dělostřelecké baterie) a 22. pd ze zálohy HV

Protože velitel dg. Vojtěch Luža měl chránit horské pásmo s velkou hustotou opevnění, ušetřil mnoho sil do zálohy (22 praporů pěchoty a 26 dělostřeleckých baterií na hlavním obranném pásmu vůči 30 praporům pěchoty a 35 dělostřeleckým bateriím zálohy). Zálohy byly chytře a prozíravě umístěny v prostorech, kryjících komunikace. A, kromě toho, byly k dispozici i jednotky SOS (prapor SOS Šumperk, prapor SOS Bruntál, prapor SOS Moravská Ostrava).  

Základní přehled umístěných sil uvádí tabulka níže: 

Položka Obranné postavení Záloha Celkem Poznámka
vojsko     136 000 cca
pěchota 22 30 52 prapor
dělostřelectvo 26 35 61 baterie
objekty TO     95  
objekty LO     1 201  
těžký kulomet     1 500  
lehký kulomet     7 800  
dělo     1 100  
8. pd   7 / 9   prapor / baterie
Poznámka: uvedeno přibližně, vč. vojska a zbraní v objektech TO a LO

 

Proti tomuto obrannému uskupení měla útočit 2. armáda generála Gerda von Rundstedta s cca 56 prapory pěchoty, 4 tankovými oddíly a 70 dělostřeleckými bateriemi. 

 

Východní Čechy 

Geografické vymezení: od Krkonoš (na západě) až po Orlické hory (na východě). Tuto oblast pokrývala za mobilizace 1938 1. armáda "Havlíček" (viz obrázky; od Králíků přes Tanvald až po cca Jablonec nad Nisou), hlavní obranné pásmo mělo délku 150 km. 

Celý úsek byl v podřízenosti XII. hraničního pásma pod vedením dg. Bedřicha Rumla

Orlické hory na východě pásma byly opevněny velice silně, a z kladského výběžku takřka neprostupné, masiv Krkonoš na západní straně pásma má výšku přes 1 000 m, a je také velice obtížně zdolatelný. 

Všechny tři komunikační koridory (zejména Trutnov, Náchod, Hronov) byly uzavřeny. 

Obranu podporovalo celkem bojeschopných 150 objektů TO (byť improvizovaně vyzbrojených) a 1 066 objektů LO. Tento úsek byl nejlépe opevněn, a spadal do působnosti HO-35 a HO-34. 

HO-35. Pravé křídlo úseku chránila hraniční oblast HO-35 (bg. Karel Kutlvašr; 15 praporů pěchoty: 11 + 4, 12 dělostřeleckých baterií), kterou zabezpečovalo i 40 objektů LO (vz. 36). V záloze byla 1 dělostřelecká baterie a 4. pd. 

HO-34. Levé křídlo úseku tvořila HO-34 (bg. Antonín Pavlík; 19 praporů pěchoty: 10 + 9, 11 dělostřeleckých baterií), kterou zabezpečovalo i 107 objektů LO (vz. 36). 

V prostoru mezi HO-35 a HO-34 byla připravena 4. pd. (10 praporů pěchoty, 9 dělostřeleckých baterií).

Také v tomto prostoru využili vojenští velitelé pevnosti, a jednotky umístily do zálohy, spolu se dvěmi pozorovacími letkami. 

K dispozici byly i jednotky SOS (prapor SOS Jičín, prapor SOS Rychnov nad Kněžnou). 

Základní přehled umístěných sil uvádí tabulka níže: 

Položka Obranné postavení Záloha Celkem Poznámka
vojsko     50 000 cca
pěchota 21 13 34 prapor; celkem: 46
dělostřelectvo     23 baterie; celkem: 36
objekty TO     150  
objekty LO     1 066  
těžký kulomet     1 600 cca
lehký kulomet     6 100 cca
dělo + minomet     500 cca
4. pd.   10 / 9   prapor / baterie
Poznámka: uvedeno přibližně, vč. vojska a zbraní v objektech TO a LO

 

Proti tomuto obrannému uskupení mohl nepřítel použít 30 praporů pěchoty, dva tankové oddíly a 45 dělostřeleckých baterií. 

 

Severozápadní Čechy 

Geografické vymezení: od Doupovských hor (ze západu) až po západní část Krkonoš (na východě). Tuto oblast pokrývala za mobilizace 1938 1. armáda "Havlíček" (viz obrázky; od cca Jablonce nad Nisou až po Klášterec nad Ohří), hlavní obranné pásmo mělo délku 350 km. 

Celý úsek byl organizačně rozdělen do dvou pásem: severního (přibližně napravo od Labe) a severozápadního (přibližně nalevo od Labe).

Jednalo se o hustě zalesněné horské masivy hor Jizerských a Lužických přes Krušné hory až po řeku Ohři na západě (viz obrázky). Možných dopravních koridorů nebylo ani 10 (údolí Labe představovalo jeden z nich). Za těmito horskými pásmy následuje České středohoří, které také tvořilo přirozenou obrannou bariéru (s vybudovanou Liběchovickou příčkou). Celá tato oblast byla těžko proniknutelná a vhodná spíše k vytváření trvalého tlaku podél celé linie obrany. 

Celému úseku velela dvě sborová velitelství: II. sbor "Dvořák" (dg. Josef Váňa) a XI. hraniční pásmo "Dalibor" (dg. Emil Linhart). Organizačně byla ještě na severu HO-33 a na severozápadě potom S-1. 

Úkolem II. sboru byl boj na zdrženou, za hlavní obrannou linií v prostoru Jizerských hor, Lužických hor a řeky Labe následovala ještě druhá linie, tzv. Liběchonická příčka. 

Za HO-33 se na pravém křídle obrany nacházela 17. pd (14 praporů pěchoty, 6 dělostřeleckých baterií, 1 prapor LT-35), celý úsek zabezpečovalo i 333 objektů LO. Chránit bylo potřeba zejména komunikační koridor Chrastava-Liberec. 

HO-33. HO-33 byla spíše ve středu tohoto úseku obrany (dg. František Melichar; 11 praporů pěchoty, 5 dělostřeleckých baterií), kterou zabezpečovalo i 413 objektů LO na první linii a 129 objektů LO na druhé lini. 

Na levém křídle linie obrany byla umístěna 3. pd (10 praporů pěchoty, 9 dělostřeleckých baterií). Hlavní obranné pásmo na řekách Kamenie, Labe a Bílina bylo vyztuženo 78 objekty LO a na druhém sledu 152 objekty LO. 

Velitel II. sboru měl, kromě toho, v záloze 3 prapory pěchoty a 7 dělostřeleckých baterií i jednu pozorovací letku. 

K dispozici byly i jednotky SOS (prapor SOS Liberec). 

XI. hraniční pásmo spolu se skupinou S-1 kontrolovaly úsek na levém břehu Labe. Nacházely se zde tři obranné linie: předsunutá v Podkrušnohoří, hlavní na řece Ohři a záložní v okolí Prahy tzv. Pražskou čáru (velitelství okrsku Praha). 

S-1. Skupina S-1 tedy bránila levou část úseku s prvními dvěma výše uvedenými obrannými liniemi (bg. Václav Petřík; 17 praporů pěchoty: 5 + 4 + 8 záloha; 15 dělostřeleckých baterií), které zabezpečovalo 266 objektů LO v první linii a 585 objektů LO v druhé linii. 

Velitelství okrsku Praha se opíralo oběma křídly o tok řeky Vltavy, velitel bg. Cyril Langer měl k dispozici 1. pd (18 praporů pěchoty: 12 + 6; 3 dělostřelecké baterie).

Kromě toho byla v záloze 18. pd (10 praporů pěchoty, 9 dělostřeleckých baterií). 

Pochopitelně, že i v tomto obranném prostoru si velitelé vytvořili zálohy, k dispozici měli i Skupinu bojového letectva I. armády (6 stíhacích, 2 bombardovací letky, 1 zvědná letka.  

V předpolí se nacházely i jednotky SOS (tři prapory SOS). 

Základní přehled umístěných sil uvádí tabulka níže: 

Položka Obranné postavení Záloha Celkem Poznámka
vojsko     99 700 cca
pěchota 48 39 87 prapor; cca
dělostřelectvo     54 baterie; cca
objekty TO       nenalezeno
objekty LO 2 499 / 1 353   3 852 cca; 1. sled / 2. sled
těžký kulomet     1 000 cca
lehký kulomet     6 800 cca
dělo + minomet     575 cca
1. pd 12 6 / 3   prapor / baterie
18. pd   10 / 9   prapor / baterie
tanky LT-35     1 prapor
Poznámka: uvedeno přibližně, vč. vojska a zbraní v objektech LO

 

Proti tomuto obrannému uskupení měla útočit 8. armáda generála Fedora von Bocka s cca 58 prapory pěchoty a 84 dělostřeleckými bateriemi. 

 

Jihozápadní Čechy 

Geografické vymezení: od Doupovských hor (na severu) až k hornímu toku řeky Vltavy (na jihu). Tuto oblast pokrývala za mobilizace 1938 1. armáda "Havlíček" (viz obrázky; od Doupovských hor na severu až k hornímu toky Vltavy), hlavní obranné pásmo mělo délku cca 400 km. 

Jelikož v severním prostoru Cheb - Mariánské Lázně - Karlovy Vary šlo o otevřený terén s nepřátelsky laděným obyvatelstvem, rozhodlo se vedení čs. armády velice pragmaticky tento prostor vyklidit a hlavní obranné pásmo připravit ve vnitrozemí. Druhá obranná linie byla vybudována na řece Vltavě a další obrannou linii tvořilo pražské předmostí (viz výše). V prostoru ležely hustě zalesněné horské masivy Českého lesa a Šumavy, přes které vedlo pouze několik komunikačních koridorů (Přimda, Všerubký průsmyk, Železnorudské sedlo). 

Problematickým byl právě výše zmíněný otevřený terén, který (podle pozměněného Případu Zeleného) považoval Adolf Hitler za vhodný k útoku, a proto sem soustředil 10. armádu von Reichenaua s 1 tankovou, 2 (3) motorizovanými a 1 lehkou divizí (+ 7 pěších). 

Tato oblast patřila pod velení I. sboru "Smetana", kterému velel dg. Jan Šípek. Západní část pokrýval úsek HO-32 a jižní část zase oblast působení 5. pěší divize. Velitel sboru měl v záloze celkem 12 baterií dělostřelectva, jednu pozorovací letku a pomoc od letectva 1. armády. 

HO-32 s krycím názvem "Mikuláš" velel bg. Jan Kloud, který měl k dispozici 14 praporů pěchoty (9 první sled + 5 druhý sled) a 6 dělostřeleckých baterií. Předpolí mu kryly 3 prapory SOS. Hlavní obranné postavení vyztužovalo celkem 609 objektů LO (vz. 36 a vz. 37). 

2. pěší divize. Týl HO-32 jistila 2. pd "Mácha" (bg. Václav Pozdíšek), která měla 10 praporů pěchoty a 9 dělostřeleckých baterií. 

5. pěší divize s krycím názvem "Bezruč" (bg. Alois Benda) bránila jižní část oblasti a disponovala 14 prapory pěchoty (4 první sled + 10 druhý sled) a 18 dělostřeleckými bateriemi, přičemž předpolí chránily 2 prapory SOS. Postavení obrany krylo 307 objektů LO

S-4. Skupina S-4 s krycím názvem "Vlk", která měla být umístěna v prostoru Milevska (sídlo velitelství: Votice) pod vedením bg. Václava Kuneše, byla teprve ve stádiu zrodu, a proto disponovala pouze 6 prapory pěchoty a 2 dělostřeleckými bateriemi. Počítalo se s tím, že bude vytvořena s pomocí 4. pd, hájila však tok Vltavy s minimem vhodných mostů (čili - pro útočníka - obtížně překonatelnou část) hájených i 268  objekty LO. Předpoklad byl, že během ústupových bojů za Vltavu ustoupí i části jednotek z první obranné linie a obranu tak značně posílí. 

Základní přehled umístěných sil uvádí tabulka níže: 

Položka Obranné postavení Záloha Celkem Poznámka
vojsko     49 000 cca
pěchota     49 prapor
dělostřelectvo     47 baterie
objekty TO       nenalezeno
objekty LO     1 184 cca
těžký kulomet     2 000 cca
lehký kulomet     10 000 cca
dělo + minomet     200 cca
5. pd 4 10 14 / 18 prapor / baterie
2. pd     10 / 9 prapor / baterie
Poznámka: uvedeno přibližně, vč. vojska a zbraní v objektech LO

 

Proti tomuto obrannému uskupení měla na západě Čech útočit již uvedená 10. armáda generála Waltera von Reichenau a a jihu Čech slabší 12. armáda generála Wilhelma von Leeba. Nepřítel tak mohl nasadit celkem 134 praporů pěchoty a 200 dělostřeleckých baterií, ovšem jižní Čechy měla bránit i část jednotek naší 4. armády "Neruda" (ag. Lev Prchala) s možným nasazením rychlých divizí a záloh HV.  

Nutno objektivně uznat, že v tomto úseku měly německé jednotky převahu, velení čs. artmády si bylo vědomo zranitelnosti území, proto předpokládalo (a připravilo) destrukci objektů (komunikace, železniční a silniční mosty, mosty přes řeky) v předpolí, a připraveny byly i zátarasy komunikací. Předpokládaný postup protivníka měl být co nejvíce zpomalen. 

 

Jižní Morava 

Geografické vymezení: od jižních Čech - od horního toku Vltavy (ze západu) až po západní Slovensko - po ústí řeky Moravy do Dunaje (na východě), hlavní obranné pásmo mělo délku cca 500 km. Tuto oblast chránila 4. armáda "Neruda" v čele s ag. Lvem Prchalou

Oblast nebyla příliš vhodná pro útok, neboť část jižních Čech obsahovala mnoho rybníků (jejich vypuštěním bylo lze docílit podmáčeného terénu), a jinak se jednalo o zvlněný terén s mnoha hájitelnými vodními toky. Obranné pásmo bylo jištěno vybudovanými liniemi objektů LO, objekty TO se začaly budovat až  v létě 1938 a nebyly proto ani (většinou) dobudovány. 

Obranné pásmo začínalo v jižních Čechách na pravém břehu Vltavy pod Českými Budějovicemi a pokračovalo ny váchod přes Novou Bystřici, Staré Město, Slavonice, Rancířov, řeka Dyje, Znojmo, Mikulov, ústí Dyje do Moravy až k ústí Moravy do Dunaje. Polovina tohoto obranného pásma byla tak kryta vodními toky a rybníky. 

VI. armádní sbor. Na západě bránil oblast VI. sbor "Rázus" pod velením dg. Rudolfa Viesta, a přináležela k němu HO-31 "Blažej" dg. Bedřicha Neumanna. Tato vytvářela dvě obranná postavení s 6 prapory pěchoty (4 první sled + 2 druhý sled) a 12 dělostřeleckými bateriemi. K dispozici bylo i 666 objektů LO ve dvou sledech. Velitel VI. sboru měl v záloze 2 prapory pěchoty a 18 dělostřeleckých baterií. 

Zálohu tvořila i 4. rychlá divize "Vojtěch" velitele bg. Josefa Dvořáka (sídlo: Soběslav) o síle: 6 praporů pěchoty, 6 dělostřeleckých baterií a 3 prapory tanků LT-35. Před obranným pásmem působil i jeden prapor SOS

Tato část obrany tedy disponovala celkem 15 prapory pěchoty, 36 dělostřeleckými bateriemi a 3 prapory lehkých tanků, což bylo důležité zejména pro obranu jižních Čech a výpomoc přináležející části 1. armády.

III. armádní sbor. Obrana středu pásma byla svěřena III. sboru "Hálek" s velitelem dg. Sergějem Ingrem. Hlavní obranné pásmo bránila skupina S-2 "Jaromír" pod velení bg. Františka Slunéčka - k dispozici měl 10 praporů pěchoty (5 první sled + 5 druhý sled) a 12 dělostřeleckých baterií. Obrana byla podpořena 259 objekty LO

V druhém sledu obranu tvořila 14. pd "Fibich" bg. Josefa Zmeka s 10 prapory pěchoty a 9 dělostřeleckými bateriemi. Dále také 19. pd "Arbes" pod velením bg. Františka Hněvkovského s 10 prapory pěchoty a 9 dělostřeleckými bateriemi. 

V záloze byla i 2. rychlá (tanková) divize "Ondřej" pod velením bg. Josefa Koutňáka s 5 prapory pěchoty a 6 dělostřeleckými bateriemi. 

Kromě toho měl velitel III. sboru v záloze ještě 15 dělostřeleckých baterií.

Celkem tedy střed obrany hájilo 35 praporů pěchoty a 51 dělostřeleckých baterií. 

XIV. hraniční pásmo. Východní část pásma hájilo XIV. HP "Svatopluk" pod velením dg. Antonína Hasala. Obranu zajišťovala také HO-38 "Cyril" pod velením bg. Miloše Kudrny a skupina 33. pěšího pluku. 

HO-38 měla ve stavu 11 praporů pěchoty a 15 dělostřeleckých baterií, přičemž mohla využít i 6 objektů TO (byť ne všechny byly dostavěné) a 621 objektů LO

Kromě toho levý břeh Moravy hájily 2 prapory pěchoty a 2 dělostřelecké baterie, pravý břeh Moravy 13 praporů pěchoty a 17 dělostřeleckých baterií. 

Pravou část obrany tedy hájilo celkem 26 praporů pěchoty a 34 baterií dělostřelectva. 

V záloze byl i V. sbor "Kolár" (sídlo Klobouky) dg. Aloise Eliáše

Přístup k Brnu kryla i 6. pd "Kalvoda" bg. Františka Tallavanii s 10 prapory pěchoty a 9 dělostřeleckými bateriemi, prostor Břeclavi a Hodonína zase 20. pd "Bernolák" velitele bg. Františka Kraváka s 10 prapory pěchoty a 9 dělostřeleckými bateriemi. 

Velitel 4. armády "Neruda" ag. Lev Prchala navíc disponoval 3 pozorovacími a 1 zvědnou letkou + Skupinou bojového letectva IV. s 6 stíhacími a 3 lehkými bombardovacími letkami.

Základní přehled umístěných sil uvádí tabulka níže: 

Položka Obranné postavení Záloha Celkem Poznámka
vojsko     92 000 cca
pěchota 42 29 92  
dělostřelectvo 73 76 179  
objekty TO     6 rozestavěno
objekty LO     1 732 v několika sledech
těžký kulomet        
lehký kulomet        
dělo + minomet        
4. rd (tanky)     6 / 6 prapor / baterie / tanky
14. pd     10 / 9 prapor / baterie
19. pd     10 / 9 prapor / baterie
2. rd (tanky)     5 / 6 prapor / baterie
tanky LT-35     3 prapor
Poznámka: uvedeno přibližně, vč. vojska a zbraní v objektech TO a LO

 

Proti tomuto obrannému uskupení měla na jihu Čech útočit 12. armáda generála Wilhelma von Leeba (zde by obranu přejímal západní VI. armádní sbor v součinnosti s 5. pd 1. armády (viz výše) a na jihu Moravy 14. armáda generála Wilhelma Lista.  

Němci zde disponovali pouze 59 prapory pěchoty, 90 dělostřeleckými bateriemi a 5 tankovými oddíly na velmi vysunutém křídle útoku s omezenými možnostmi zásobování po jediné železniční trati z Pasova přes Linec do Vídně (s málo mosty přes Dunaj). Velkou část jednotek také tvořili bývalí rakouští vojáci. 

14. armáda Wehrmachtu by útok (jižní částí čelistí) jenom zkoušela, navíc obranu jižní hranice bylo možno posílit odpálením Vranovské přehrady a zatopením rozsáhlé oblasti. 

Je tak otázkou, zda by se podařilo přesunout část jednotek (např. rychlé divize) na pomoc více ohroženým západním Čechám.

Rozmístění sil ukazují obrázky níže. 

Hlavní zdroje: (m1), ( b1 ), 

Fotogalerie: Příprava válčiště

Poděkování: patří zejména lidem tvořícím server Válka (i3) a také patří Jiřímu Macounovi (Technet; i10), jejichž schémata a obrázky jsou zde použity.