Politická situace 

Politická situace uvnitř ČSR nebyla (po celou dobu existence první republiky) nikterak růžová, a je neoddiskutovatelným faktem, že na tomto nese svůj díl viny i převážně česká politická reprezentace. Ovšem ani sudetenDeutsche nebyli zcela bez viny - již od samého začátku vzniku ČSR nechtěli být její součástí (v pohraničí dokonce musela zasahovat i armáda), a i když posléze (od 20. let) došlo ke zklidnění situace a k zapojení sudetenDeutsche do života ČSR, bohužel se situace v létech 1937 až 1938 nebezpečně vyhrotila tak, že další soužití již nebylo možné. 

 

Pátá kolona

Asi největším problémem (z hlediska obrany) se stali tzv. sudetští Němci. V případě ozbrojeného konfliktu by proti nim musely čs. síly zakročit, ale jak se vyjádřil německý vyslanec v Praze Ernst Eisenlohr (mmch: tentýž, kterého plánoval AH v zinscenovaném incidentu zabít, aby měl záminku pro útok na ČSR): "Vy povedete válku proti Německu. Máte v zemi třetinu Němců. Němci se vám bouří. Bude-li válka, vzbouří se ještě víc. Vy jako stát, který bude ve válce, nemůže nic jiného udělat, nežli tu vzpouru potlačit. Musíte lidi zastřelit, musíte některé pověsit a jednoho dne vtrhne Německo do Československa. Neklamte se. Německé vojko vtrhne do Československa, a co uvidí? Uvidí pověšené Němce, zastřelené Němce, uvidí vypálené domy a nikdo neudrží německé vojsko před pomstou, která se bude týkat celého českého národa." ( m2 )

Tento rozhovor tlumočil Ben Ešedovi novinář Ferdinand Peroutka. Nu, a Ben Ešeda se předpos...polekal. 

 

Německá msta?

Není asi pochyb o tom, že by se proti sudetenDeutsche muselo velice tvrdě zasáhnout, a to vč. poprav za vlastizradu, vč. vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva do Říše (preventivně), atd. Také nelze pochybovat o tom, že by přišla msta ze strany Němců. Ale válka je válka. 

Otázkou zůstává počet (možných) obětí. 

Jako možné srovnání je vhodné se podívat na tzv. Krvavou neděli neboli Bydhošstký masakr. Stručný popis události, která se stala během německého útoku na Polsko v září 1939: "Směrem na Bydhošť útočí německá skupina armád Sever a konkrétně zde na město její 50. pěší divize generálporučíka Sorche z 3. as. Ještě před polednem toho dne, je německá 50. pěší divize vzdálena od Bydhoště 15 km. V tu dobu začnou nedočkaví němečtí diverzanti střílet na jednotky polského trénu (zásobovací jednotky - logistika), který ustupuje přes Bydhošť . Německým diverzantům se nedaří využít momentu překvapení a nejsou schopni udržet Bydhošť jako celek do příchodu jednotek německé 50. pěší divize. V městě dojde k velice tvrdým bojům s polskými jednotkami, které podporuje i polské obyvatelstvo města Bydhošť. Polským jednotkám a obyvatelstvu se daří do 16 hodiny dne 3. září 1939 pochytat a na místě zastřelit 300 německých diverzantů a incident začne pomalu vyhasínat.
Jenomže německá 50. pěší divize nepřišla, a polské obyvatelstvo i někteří polští vojáci, kteří jim pomáhají, si (bohužel) začali vyřizovat účty. Začíná docházet k velice častým případům lynčování, při kterém umírají i naprosto nevinní němečtí obyvatelé. Dojde k vyvolání tisícileté nenávisti mezi Poláky a Němci. Vraždění německého obyvatelstva je hromadné.
Nacistická propaganda nazve den 3. září 1939 – „Krvavá neděle“. Ano, tento název dostávají bydhošťské události, které se stanou záminkou a zároveň ospravedlněním vražedných akcí německých speciálních komand a popravčích skupin, které ještě během polské války a bezprostředně po jejím skončení vraždí i nevinnou část polské inteligence (učitele, úředníky, kněze, inženýry, doktory…).
Německá propaganda řízená doktorem Goebbelsem ihned spustí křik, že „Krvavá neděle“ znamenala, že bylo zavražděno Poláky 58 000 civilních obyvatel německé národnosti. Skutečnost je taková, že zahyne přibližně 10% německou propagandou uváděného množství, což je samozřejmě stejně moc a ukazuje to, jak hrozná byla nenávist, která se od konce 1. světové války nahromadila v západním Polsku mezi Poláky a Němci.

Tady je nutno dodat, že v listopadu 1939 sám Adolf Hitler přikazuje stáhnout z oběhu ministerstvem zahraničních věcí Německa zveřejněný počet osob z německé menšiny, které zabili Poláci. Bylo to 5 400 lidí, kteří byli zabiti v době před a v průběhu polského tažení! Úplně přesné číslo není dodnes známo! (i5)

 

Sudetští Němci 

Politická situace byla taková, že vůdcové sudetoNěmců dostali za úkol klást takové požadavky, které čs. politická reprezentace nebude schopna a ochotna splnit (rozhovor mezi Adolfem Hitlerem a Konrádem Heinleinem dne 28. března 1938: "Musíme tedy požadovat vždy tolik, abychom nemohli být nikdy uspokojeni.") 

Karlovarské požadavky (24. dubna 1938), které vyhlásil Konrád Heinlein na sjezdu: 

  1. Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem.
  2. Uznání sudetoněmecké národnostní skupiny jako právní osoby za účelem zachování tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
  3. Stanovení a uznání sudetoněmeckého územního osídlení.
  4. Vytvoření sudetoněmecké samosprávy na územích osídlených sudetskými Němci ve všech oblastech veřejného života, jež se týkají zájmů a záležitostí sudetoněmecké národnostní skupiny.
  5. Ustavení zákonných ochranných opatření pro ty sudetské Němce, kteří žijí mimo území souvisle osídlená sudetskými Němci.
  6. Odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918 a náhrada škod, které těmito křivdami vznikly.
  7. Uznání a realizaci zásady, podle níž by v německých oblastech měli pracovat němečtí veřejní zaměstnanci.
  8. Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru. 

 

Tyto požadavky československá vláda pod tlakem událostí 5. září 1938 v podstatě přijala, když předložila „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek.“

Jak je patrno z dochovaných dokumentů, čs. vláda se snažila dojednat se sudetenDeutsche dohodu o přeměny na národnostní stát (i podle přání Velké Británie) při zachování integrity státu... bohužel, program jakési federalizace ČSR měla politická prezentace přijmout (když ne od úplného vzniku ČSR) minimálně o 10 let dříve, vzala by nacistům vítr z plachet. 

 

Události v září 1938 

Československá vláda (premiér Milan Hodža) byla nucena (zejména pod nátlakem mocností Francie a Velké Británie) přijmout britsko-francouzské ultimátum o odstoupení pohraničních oblastí, ve kterých žije více než 50 % německého obyvatelstva (viz události roku 1938). 

 

Nóta československé vlády 

Československá nóta odeslaná vládám Francie a velké Británie zněla: "Přinucena okolnostmi, ustupující neobyčejně naléhavým domluvám a odvodivší důsledky ze sdělení francouzské a britské vlády z 21.9.1938, v němž obě vlády vyslovily své stanovisko k  pomoci Československu pro případ, že by odmítlo přijmout francouzsko-britské návrhy a bylo pak napadeno Německem, vláda československá přijímá v tomto postavení s pocity bolesti francouzské a britské návrhy, předpokládajíc, že obě vlády učiní všechno, aby při jejich uplatňování byly ochráněny životní zájmy čs. státu. Podotýká s lítostí, že tyto návrhy byly vypracovány bez předchozího dotázání čs. vlády. Hluboce litujíc, že její návrh arbitráže nebyl přijat, čs. vláda přijímá tyto návrhy jakožto celek, od něhož nelze odtrhnout zásadu garancie, jak je formulována v nótě, a přijímá je dále za předpokladu, že obě vlády nestrpí německý vpád na čs. území, které zůstane československým až do té doby, kdy bude možné provést transfer území po ustanovení nové hranice mezinárodní komisí, o níž se mluví v návrzích. Podle mínění čs. vlády, franko-britský návrh předpokládá, že všechny podrobnosti praktického realizování franko-britských návrhů budou stanoveny po dohodě s čs. vládou..." 

Poté následovaly demonstrace čs. obyvatel, které zcela jasně vyjadřovaly s touto nótou nesouhlas. 

 

Další události 

V ČSR se vzedmula velká vlna nespokojenosti s Hodžovou vládou, a 22.9.1938 tato vláda podala demisi. Byla jmenována úřednická vláda v čele s generálem Janem Syrovým, ovšem Syrový byl Ben Ešedův nohsled. Vznikl i Výbor na obranu republiky (vedený Ladislavem Rašínem), který zorganizoval ohromnou demonstraci s 250 000 účastníky (promluvili Klement Gottwald i Radola Gajda - viz i7, i8 a další). 

Godesbergské memorandum. Na další schůzce Hitler-Chamberlain v Bad Godesbergu (22.9.1938 až 23.9.1938) vznesl Adolf Hitler další požadavky, a to vč. požadavků Polska a Maďarska (viz b8, strana 103). Jednalo se zejména o: 

  • další územní požadavky, vč. požadavků Polska a Maďarska, 
  • stažení čs. vojska, policie, četnictva, finanční stráže (do 1.10.1938). 

 

Mobilizace. Navýšení požadavků na první chvíli britský premiér Chamberlain odmítl, a umožnil čs. vládě zářijovou všeobecnou mobilizaci (23.9.1938). I Francie vyhlásila částečnou mobilizaci (24.9.1938) a britská vláda mobilizaci svých námořních sil (27.9.1938). 

I na základě výsledků průběhu mobilizace čs. vláda v čele s generálem Syrovým godesbergské memorandum nótou ze 25.9.1938 odmítla, avšak vyslovila souhlas s jednáním podle výsledků jednání z Berchtesgadenu. Po jednáních v Berchtesgadenu Hitler řekl Ribbentropovi a Weizsäckerovi: "Jestliže Češi odmítnou, pak se otevře cesta k invazi; jestliže ustoupí, pak samotné Československo přijde na řadu později, například příští jaro. Je výhodné provést první fázi - Sudety - po dobrém."

O tom, že armáda i lid chtěli republiku bránit, svědčí (kromě demonstrací a generální stávky) i událost z 28. září 1938: plk. Emanuel Moravec (viz obr.) odjel ze svého postavení na jižní Moravě, a v polní uniformě razantně vstoupil do zrovna probíhajícího rozhovoru mezi Ben Ešedou a tehdejším předsedou vlády generálem Syrovým - prezidenta žádal o obranu republiky proti nacistickému Německu, obviňoval ho z kapitulanství. Nicméně g. Syrový ho "seřval" za to, že předpisově nepozdravil a nechal ho vyvést stráží. 

Britský premiér posléze navrh Adolfu Hitlerovi, že vše, co chce může získat mírovou cestou, a poté i čs. vláda chtěla vzniklou krizui řašit pomocí mezinárodní konference, které by předsedal prezident USA F. D. Roosevelt. Adolf Hitler se ovšem nechal slyšet, že jestliže čs. vláda nepřijme godesbergské podmínky do 14:00 28.9.1938, "dostane německé vojsko příkaz v téže chvíli překročit čs. hranici."  Byl to nejspíše bluf, protože wehrmacht na vojenskou akci připravena nebyla, a Hitler také nechtěl vypadat jako strůjce válečného konfliktu. 

I přes nabídku prezidenta USA Roosevelta (ze dne 27.9.1938) se Německo, Vellká Británie a Francie  spolu s Itáliíí rozhodli uspořádat konferenci v Mnichově (viz Mnichovský diktát), a to bez účasti dotčené ČSR ("o nás bez nás.") a také bez účasti SSSR. 

 

Schůzka na pražském Hradě 

 

30. 9. 1938 (14:00), Praha (Hrad) – schůzka za přítomnosti: Jaroslav Stránský, Jožka David, Ferdinand Richter, Josef Tykal, Klement Gottwald, Bohumil Stašek, Ladislav Rašín a Vlastimil Klíma. Ben Ešeda oznamuje zúčastněným, že se rozhodl přijmout Mnichovský diktát (mj.: „… Stáhneme se do své národnostní hranice, které pak nepopustíme…“ (!!! ???). 

Přítomní jeho názor odmítali:

  • Jaroslav Stránský: „V historii není obdoby, aby stát, mající tak disciplinovaný a obětavý lid, tak skvělou armádu, se dobrovolně vzdal. Kdybychom se bránili, strhli bychom nutně váhající za sebou.“, 
  • Klement Gottwald: „… Máme skvělou a armádu a pevnosti, národ je jednotný, ještě nyní by se měla ukázat síla a ostatní svět by nemohl nechat nás osamocené.“, 
  • Ladislav Rašín: „… když se nebráníme nyní s tak skvělou armádou v dokonalých horských pevnostech, jak bychom se chtěli v případě nutnosti bránit v labské rovině u Mělníka?“ (Ben Ešeda neodpověděl.), 
  • Jožka David: „ …i za války (míněné Velká válka) byli naši za hranicemi ve strašné situaci, a přesto si vždy pomohli. Lid nepochopí, že jsme se vzdali bez jediného výstřelu …“,
  • opět Ladislav Rašín: „Na tomto Hradě, pane prezidente, vládli čeští králové samostatnému státu a určovali často dějiny Evropy. Ale nikdy se nevzdávali bez boje. Neměli jsme tak činit ani my. Za žádnou cenu. Není to v duchu našich slavných dějin,. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu. V co má věřit, když mu béřeme armádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té zbabělosti cizí, o které jste mluvil, připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe.“ 
  • Josef Tykal: „Nebudeme-li se bránit, nastane v národu mravní rozvrat. Lid nebude nikomu a ničemu věřit. Nutno vykonat vše, aby se tomu předešlo.“ 
  • Vlastimil Klíma: „Promiňte, pane prezidente, ale ani já s vámi nesouhlasím. Nesmíme prohospodařit jedinečnou hodnotu, jakou je naprostá a nebývalá jednota celého národa v odhodlání bránit se. Obyčejně se mluví o tom, že vlády musí zpracovávat nebo připravovat veřejné mínění pro nějaké svoje závažné rozhodnutí. Ale naše veřejné mínění je dnes daleko vpředu, před politikou, před vládou. Je tu však ještě další věc – vychází se stále z předpokladu, že nepoddáme-li se, bude válka, izolovaná válka. Je však naprosto jisto, že Hitler by skutečně udeřil, že je už dokonale připraven na vše a může vše riskovat, i pravděpodobné přerůstání války zprvu izolované, přece jen ve válku obecnou? Vždyť dnes nemá jistotu ani ohledně Itálie, že s ním do toho půjde.“,  
  • opět Klement Gottwald: „Nemůžete mne, pane prezidente, přesvědčit. Měli jsme se bránit. Lid je nespokojen a rozhořčen. Možná, že půjde do ulic. Kdybychom neustoupili, muselo by to otřást těmi za hranicemi, kdo nás dnes opustili. Byl by to takový otřes pro Evropu, že by se všichni museli vzpamatovat.“,  
  • opět Vlastimil Klíma: „Na druhé straně ale není naprosto možno, aby národ prostě mlčel a budil tak v celém svět zdání, že s diktátem souhlasí! Vždyť i tisk je cenzurou umlčován a poslanecká sněmovna se nesvolává!“, 
  • a ještě Klement Gottwald: „… je nemožné, aby jakýkoliv konflikt v dnešní Evropě zůstal izolován, naše mobilizace má skvělý průběh a čs. Lid ukazuje skvělou manifestační jednotu v odhodlání nevzdávat se.“  

(zdroj: Vlastimil Klíma (politik, poslanec za Národní sjednocení), 

Poznámka: podle § 67 tehdejší Ústavy mohlo prezidenta republiky pro velezradu soudit Národní shromáždění.

 

 

Zdroje: (b8) (i7), (i8), (b26), (b27), (b28), 

 

Fotogalerie: Politická situace