Obrana vlasti 

 "O hranice se nevyjednává, o hranice se střílí." výrok přisuzovaný T. G. M. 

Je nutno poznamenat, že čs. úřady se na obranu republiky připravovaly poměrně zodpovědně (byť by se dalo ze zpětného pohledu mnoho kritizovat), důležité bylo, že v ČSR byla zavedena povinná vojenská prezenční služba: 

  • od roku 1920 na dobu 14 měsíců, 
  • od roku 1924 na dobu 18 měsíců, 
  • a od roku 1933 na dobu 24 měsíců. 
 

I díky tomuto faktu měla ČSR kvalitněji procvičeno větší množství lidí než v roce 1938 než tehdejší Německo, protože tam všeobecnou brannou povinnost zavedli až od roku 1935. 

 

Popularizace armády a zákony 

V září / říjnu 1938 byl na obranu republiky a mobilizaci občanské společnosti použit tehdy aktuální Zákon na obranu státu (30.4.1936). 

O něco později (1.9.1937) začal platit Zákon o branné výchově, kterým se zaváděla branná výchova jako povinný předmět do škol. Branná výchova byla povinná i pro ženy, branný výcvik byl povinný pro všechny muže. 

Pro obranu vlasti mělo velký význam i zřízení Civilní protiletecké obrany (1935, 1937), v rámci níž byli obyvatelé vybaveni plynovými maskami, prošli různými kurzy a cvičeními. 

Od roku 1935 byly pořádány Dny armády, čili přehlídky vojsk před veřejností, a od roku 1937 také Dny brannosti při spolupráci armády, škol a tělovýchovných organizací (zejména vlastenecký Sokol). Tyto akce popularizovaly armádu v očích veřejnosti a armáda tak měla velmi vysoký společenský kredit. 

Mimoto platil od roku 1923 Zákon o opatřování nemovitostí pro věcné potřeby národní obrany, který, mj., umožňoval výstavbu opevnění i v pohraničních oblastech. 

 

Financování 

 Kromě financování potřeb armády ze státního rozpočty byly vyhlášeny: 

  • Půjčka na obranu státu (1936), 
  • Příspěvek na obranu státu,  
  • Jubilejní dar na obranu státu, 
 

a tak se v létech 1936 až 1938 podařilo vybrat 24 miliard Kč, což představovalo cca 50 % výdajů státu spojených s přípravami na obranu. Obdivuhodný projev vlastenectví občanů tehdejší ČSR (zejména když uvážíme hospodářskou situaci republiky).  

 

Zbrojní průmysl 

Zbrojní průmysl patřil v dobách první republiky ke světové špičce. Výroba zajišťovala nejen domácí potřeby, ale i bohatý export, a vzhledem k nutnosti dovozu surovin bylo přijato nařízení, že zbrojovky musí povinně skladovat zásoby dostačující na minimálně 12 měsíců vojenské výroby

Ve 20. létech byla zahájena výstavba nových závodů na výrobu výbušnin  apřestavba stávajících zbrojních závodů, navíc (vzhledem k situaci) bylo od 30. let zahájeno přemísťování zbrojovek dále od ohrožených západních hranic. 

Lze konstatovat, že zbraně vyráběné tehdejšími čs. zbrojovkami byly velmi úspěšné, čehož bylo dosaženo zejména jejich: 

  • vynikajícím technickým řešením, 
  • provozní nenáročností, 
  • jednoduchou obsluhou. 

 

Stráž obrany státu 

Stráž obrany státu SOS spadala pod Ministerstvo vnitra, a byla důležitou složkou obrany ČSR. Jejím úkolem byla (vládní nařízení č.270/1936 Sb.): 

  • ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území, 
  • spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti, 
  • spolupůsobení při provádění úkonů celní správy. 

 

SOS byla složena z příslušníků finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily. Posléze se přidali i členové organizací jako sokol, Rote Wehr, Československé státní dráhy...

SOS byla organizována v praporech - celkem 31 praporů (30 pohraničí, 1 vnitrozemí). Funkce velitelů SOS zastávali zkušení důstojníci čs. armády, převážně legionáři. Prapory se dále členily na roty, čety a družstva (12 až 15 mužů). Výcvikové kurzy trvaly až do roku 1938. 

Každý prapor měl tři sledy: 

  • pozorovací, umístěný v blízkosti hranic (neměl se rozhodněji bránit), 
  • odporu = obranný (měl donutit nepřítele zpomalit), 
  • družstvo záloh. 

 

Výzbroj SOS byla ze zdrojů armády, převážně karabiny vz. 33, pušky vz. 24, pistole, lehké kulomety a granáty. 

Počty příslušníků SOS se neustále zvyšovaly, její členové prošli ostrou zkouškou od 20.5.1938, kdy vláda ČSR vyhllásila ostrahu hranic. Po projevu Adolfa Hitlera na sjezdu NSDAP (Norimberk, 12.9.1938) došlo k povstání sudetenDeutsche a SOS stála nejenom proti povstalcům, ale i proti organizovaným jednotkám SA a SS (Totenkopf - Pomezí nad Ohří), posléze i proti příslušníkům Sudetoněmeckého Freikorpsu.  V září 1938 měla SOS 29 611 mužů, literatura (m2) uvádí, že padlo 300 mužů a kolem dalších 300 jich bylo zraněno (viz dále Oběti). 

Během těchto dnů příslušníci statečně plnili své úkoly, mnoho jich padalo či bylo zraněno, příp. bylo odvlečeno do Německa. Jejich činnost nebyla dodnes dostatečně oceněna. 

 

Hlavní zdroje: (b8), (m2), (m8),