Ludvík Krejčí 

Armádní generál Ludvík Krejčí (narozen 17.8.1890, Tuřany; zemřel 9.2.1972, Ústí nad Orlicí; viz  obrázek) byl ruským legionářem první části světové války. 

Po ukončení studií absolvoval vojenskou prezenční službu, roku 1914 byl mobilizován do funkce velitele čety v Kotoru. V březnu 1915 se stal důstojníkem. V září 1915 byl jmenován velitlem průzkumné roty, v květnu 1916 velitelem střelecké roty, byl třikrát vyznamenán. 

V květnu 1917 padl do ruského zajetí, absolvoval důstojnický kurz a poté (srpen 1917) se stal velitelem roty. Posléze převzal funkci velitele praporu. V březnu 1918 bojoval u Bachmače. Poté se stal velitel pluku. V prosinci 1918 se stal velitelem 2. čs. střelecké divize a v červnu 1920 se (přes Vladivostok) vrátil do ČSR. 

V průběhu první části světové války se přihlásil do legií (červen 1917 - viz výše) a zúčastnil se bojů v Rusku. Jeho velitelem byl tehdy generál Radola Gajda

V červenci 1920 se ve funkci plukovníka stal velitelem divize v Brně. Absolvoval velitelské kurzy (Praha, Versailles); od června 1923 byl generálem, posléze studoval Vysokou válečnou školu v Paříži, a od září 1925 velel divizi v Hradci Králové. Od prosince 1932 byl v čele Zemského vojenského velitelství (Košice) a poté (1933) náčelníkem Hlavního štábu branné moci. Patří mu velká zásluha na tom, že čs. armáda se stala vysoce profesionální a moderní armádou.

V ČSR byl postupně povyšován a stoupal ve funkcích, vystudoval také Vysokou školu válečnickou v Paříži (viz výše). 

Povýšení: 

  • brigádní generál: 1923,
  • divizní generál: 1928,
  • náčelník hlavního štábu branné moci: 1933 (původně zamýšlený generál Lev Prchala, pozdější zarytý odpůrce kapitulace, jmenován nebyl - což se Ben Ešedovi moc hodilo), 
  • armádní generál (ve věku 44 let): 1934. 

 

Prosazoval a řídil modernizaci čs. armády, a i díky jeho zásluhám byla čs. armáda v té době jedna z nejlepších na světě. 

 

Rok 1938

Během září 1938 byl hlavním náčelníkem ozbrojených sil Československa HV (Hlavní Velitelství); hlavní velitelství pod krycím názvem "Palacký"  sídlilo na zámku v Račicích (viz obrázek níže). 

Byl odpůrcem kapitulace, ale Ben Ešedovi se podřídil - nebyl, bohužel, dost důrazný (a ani nepodpořil některé pokusy svých kolegů o vojenské převzetí moci). Možná, že kdyby tehdy provedl či alespoň podpořil vojenský převrat, mohla se situace vyvíjet podstatně jinak, a i pro něho osobně (viz dále) lépe. 

Na základě informací, které tehdy měl k dispozici správně usoudil, že Adolf Hitler upouští od původní varianty Fall Grün (tedy od klešťového útoku ze severní Moravy a z jižní Moravy), a správně rozhodl o posílení obrany Čech (hlavně jižních) a také jihozápadní Moravy. To bylo velmi důležité rozhodnutí.

 

Další osud 

Za německé okupace se mu nepodařilo opustit republiku, byl vězněn, posléze propuštěn. Odboj podporoval finančně (jiné zapojení ani nebylo možné, protože naši generálové byli pod dozorem Gestapa). 

A právě i proto, že nedokázal (září 1938) překročit své meze, musel jistě trpět, když od roku 1945 měli v armádě rozhodující slovo bezskurpulózní jedinci (jako Bedřich Reicin a také i Ludvík Svoboda), kteří jednali zcela jinak, než do té doby on. Po komunistickém převratu byl degradován na vojína, byla mu odebrána penze. Teprve až po intervenci maršála Koněva mu byl vyplácen důchod. 

Posléze (1968) poskytl rozhovory i na téma 1938, kde uvedl: "Uvědomoval jsem si, že zůstaneme-li sami, můžeme se bránit po určitou dobu, jak nám bude štěstěna přát, ale nemůžeme se sami ubránit." 

 

Shrnutí

Armádnímu generálu Ludvíku Krejčímu patří plné uznání za jeho celoživotní postoje a také za to, jakým (podstatným) dílem přispěl k vybudování čs. armády, která se tak stala jednou z nejlepších na světě. To, že nebyla použita, již není jeho vinou (i když - září 1938 - mohl být razantnější). Nicméně jako člověka, řídícího se demokratickými principy, je nutno jej ocenit.  

 

Hlavní zdroje: (m1), (m6), 

Fotogalerie: Ludvík Krejčí