Hranice 

Československá republika měla strategicky nevýhodné hranice. Jak ukazuje mapa, v roce 1938 ČSR hraničila s:

  • Německem (1 545 km) + Rakouskem (558 km) po anschlussu celkem 2 103 km, 
  • Polskem (984 km), 
  • Maďarskem (832 km), 
  • Rumunskem (201 km). 

 

Plocha republiky byla 140 508 km2. Poměr délky hranic vůči ploše znamenal, že běžný kilometr hranice kryl pouze 34 km2 státního území, což bylo velmi nevýhodné pro obranu země. 

Na druhou stranu přírodní překážky na hranicích do značné míry vyrovnávaly (v tehdejší době) tuto nevýhodu, protože vlastně celá země byla kryta pohraničními horskými pásmy (kromě jižní Moravy a jižního Slovenska - tam ale útok ze strany Maďarska nehrozil).  

Zajímavosti

Zajímavost (spíše na okraj): podíváte-li se na stavbu středověkých hradů, zjistíte, že kruhová věž, u které hrozilo, že bude přímo ostřelována, byla (ze strany střelby) stavěna jako špička kužele (břit zesilující stěny) - právě proto, aby se střely odrážely. Nu, a pokud se podíváte na ČSR ve směru od západu, vidíte přesně takový klín chráněný horskými pásmy. Situaci vidíte na prvním a druhém obrázku níže. 

Další zajímavostí je fakt, že až na Orlické hory terén čs. hraničních hřebenů směrem do vnitrozemí klesá prudčeji, zatímco z vnější strany stoupá pozvolněji.

Je nutno si znovu uvědomit: v tehdejší době (1938) nebylo jednoduché proniknout takovýmito horskými pásmy, obzvláště, byla-li střežena a dobře opevněna. Zpevněných sjízdných cest (které motorizovaná technika, a obrněná zvláště, potřebovala), nebylo zase tolik a bylo je možno dobře pokrýt i bránit! 

Vhodná kombinace

Důležitá je zde kombinace přirozených obranných překážek (horská pásma, vodní toky) spolu s opevněními. Včas obsazená (a čs. armáda byla již k 1.10.1938 mobilizována i nastoupena) a dobře bráněná opevnění mohla v té době zadržovat nápor nepřítele po poměrně dlouhou dobu.

 

Českomoravské hraniční hřebeny 

Stručný přehled:

  • Krušné hory (Erzgebirge): severozápad Čech, neprůchodnost narušovalo několik průsmyků. Obyvatelstvo české národnosti mělo v podhůří velký podíl. Na hranicích byly postaveny jenom uzávěry silnic, opevněná linie byla vedena pod horami (viz první obr.). Jako první zde byla vybudována linie LO vz. 36 na čáře Klášterec nad Ohří-Most-Ústí nad Labem. Tato linie byla posléze posilována objekty LO vz. 37, což podstatně zvýšilo její obrannou hodnotu. 
  • Děčínská vrchovina: navazuje ze severozápadu na Krušné hory, jedná se o značně členitý (hluboká údolí) a zalesněný terén (kdo zná národní park Českosaské Švýcarsko ví, o čem je řeč), snadno bránitelný i se slabšími silami. V samotném Děčíně byly vybudovány tři pevnůstky.
  • Lužické hory (Lausitzer Gebirge): na severu Čech jsou opět značně členitým a zalesněným terénem, přístup pouze kolem Labe bylo možno snadno uzavřít (také zde byly objekty LO vz.37 se specielní protipovodňovou úpravou) a bránit i se slabšími silami. Jednalo se hlavně o linii Olšinky-Svádov-Valtířov-Velké Březno a úsek u Malého Března. 
  • Ještědské pohoří (Jeschken): opět na severu navazuje na Lužické hory. U Liberce byl možný přístup do nitra Čech Žitavskou nížinou, a proto zde byla vybudována silná obranná linie. Dále pokračují  
  • Jizerské hory (Isergebirge): oddělují frýdlandský výběžek, který čs. armáda vyklidila a nebránila (výběžky byly nebránitelné a rozhodnutí čs. armády výběžky nebránit bylo zcela správné, zejména z taktických důvodů). Průchodnost je nízká, proto objekty opevnění byly budovány spíše řídce. Šluknovský a Frýdlantský výběžek bráněny (zcela správně) nebyly, ale výstupy z nich ano. Opevnění před Libercem potom tvořily objekty LO vz. 37 spolu s polními opevněními. Mohutnou uzávěru byla ta v linii Polubný-Kořenov-Tesařov-Příchovice. Posléze (od roku 1938) se plánovalo i zesílení objekty TO. 
  • Krkonoše (Riesengebirge): na severu Čech jsou nejvyšším pohořím České republiky. Severní stranu republiky považovala armáda za velmi důležitou, proto zde byla budována linie TO i LO. Zapotřebí bylo hájit zejména trutnovský průsmyk a (mezi Krkonošemi a Orlickými horami) běloveský průsmyk u Náchoda. Byla zde (komunikace u Trutnova) budována největší čs. fortifikační stavba: dělostřelecká tvrz Stachelberg. Nebezpečí představoval i běloveský průsmyk (průnik do roviny u Pardubic by byl velmi nebezpečný), a také zde bylo budováno TO (tvrze Dobrošov a Jírova hora). 
  • Orlické hory (Adlergebirge): na severu Čech a pomezí Moravy tvoří hustě zalesněný a strmý hřeben. Ze směru kladského výběžku špatně přístupný, několik horských cest bylo snadno bránit. 
  • Králický Sněžník (Glatzer Schneeberg či Grulicher Schneeberg): je velmi masivním, těžko překročitelným pohořím. Ochrana kladského výběžku byla chápána velmi seriozně, nebezpečí prolomení a postupu směrem na Olomouc i Českou Třebovou (železniční uzel) znamenalo výstavbu nejsilnější linie TO i LO. Byly zde postaveny čtyři velké dělostřelecké tvrze (Hanička, Adam, Bouda, Hůrka).
  • Hrubý Jeseník (Altvatergebirge) a Nízký Jeseník: pohoří na severní Moravě také představovalo závažnou překážku, byla zde linie opevnění LO i TO vč. tvrze Orlík i plánované tvrze Hohenberg. Jak je vidět na mapách níže, než na moravsko-slovenském pomezí (které také mělo být záchytnou linií pro ustupující čs. armádu) budou Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty (ve směru od severu k jihu), je zde ještě nížina vedoucí přes Ostravu na Přerov (a dále na Brno). Odolnost opevnění ve směru na Ostravu prověřila Ostravská operace ze začátku roku 1945. A tehdy zde se bránící Němci udrželi opevnění i proti mnohem silnější a vybavenější Rudé armádě, které způsobili velké ztráty. I roce 1938 již bylo v této oblasti dobře připraveno opevnění, zejména na úseku Jamnice-Milostovice-Jaktař-Opava-Malé Hoštice. Ostravská oblast byla velice dobře chráněna. 
  • Na jižní Moravě od Znojma po Břeclav (popis moravsko-slovenského pomezí zde není důležitý) je nížina. Tento terén je jediný vhodný pro nasazení tankových svazů a pro průnik směrem na Brno a dále na Vyškov (kde bylo HVOA). Po anschlussu Rakouska si velení čs. armády bylo této skutečnosti vědomo, a proto i zde byla budována opevnění (např. Slup u Znojma), navíc byla v zásobě Vranovská přehrada. Pro obranu se daly využít i přirozené vodní toky Dyje a Moravy.
  • Českomoravská vrchovina: ve své jižní části na přechodu jižní Moravy a jižních Čech mohla také představovat překážku postupu wehrmachtu. Na čáře Břeclav-Slavonice bylo vybudováno dost pevnůstek LO vz. 37 (např. Slavonická příčka), z nichž značná část byla v září 1938 připravena k obraně. Byly zde také objekty LO vz. 36.  
  • Část od Jindřichova Hradce po Český Krumlov byla také opevněna, navíc zdejší terén plný vodních toků a rybníků byl pro obranu také vhodný (pohyb obrněných a mechanizovaných jednotek na podmáčeném terénu byl v roce 1938 velmi obtížný). Linie LO, která zde byla vybudována, se skládala převážně z objektů vz. 36. Čili obranná linie od Jindřichova hradce až po Břeclav byla v září 1938 již dobře připravena, objekty LO byly vybudovány ve dvou sledech, počítalo se i s objekty TO (byly ve výstavbě). 
  • Šumava (Böhmherwald): kryje jižní část Čech. Je sice přirozenou a významnou obrannou linií s vybudovanou liniií objektů LO s nízkou průchodností, ale s Vltavou za zády. Proto záchytná linie byla posunuta až na pravý břeh Vltavy, severně od Českých Budějovic. Pro vybudování linie LO se využilo Středočeské pahorkatiny a Brd. 
  • Český les (Oberpfälzer Wald z Bavorska, Böhmisher Wald z české strany): chránil jihozápadní část Čech, ale mezi ním a Krušnými horami byl přírodně nechráněný přístup podél Ohře (kotlinou od Chebu = Egeru). Zde bylo rozsáhlé polní opevnění navazující na linii stálého opevnění. Za Českým lesem vedl údolím Radouzy přístup na Plzeň (Pilsen). Vhodných silnic přes Český les bylo málo (úzké komunikace) a byly dobře hájitelné.

 

Říční toky

Údolí Labe představovalo pro nepřítele lákavý cíl k průniku, štáb čs. armády s tím počítal a připravoval se na tuto variantu. Přírodní překážky byly posilovány opevněním LO, a to i v několika sledech. Další sled byl budován (před Prahou) na čáře Mělník-Dubý-Mimoň-Hamr-Vápenný vrch. 

Údolí Ohře by bylo (nepochybně) wehrmachtem využito k postupu na čáře Cheb (Eger)-Karlovy Vary (Karlsbad). V roce 1938 bylo chráněno linií polního opevnění. Ale již na dolním toku Ohře, a také na řekách Blšanska a Střela se stavěly objekty LO vz. 37 (ve dvou sledech), chránících také přístup k Plzni (úseky Dlouhé Hradiště-Trpisty, Zhoř-Jivjany-Velký Malahov-Holýšov-Staňkov-Buková-Křenice-Ježovy-Běleč, Švihov-Vrhaveč, Velhartice-Přestanice-Loučová-Stráž, Rajsko-Tuškov-Žlíbek-Churáňov-Lipka-Kubova Huť-Libínské Sedlo).  

Řeka Malše a její údolí by mohla být vhodná pro nástup, ovšem úzká údolí byla vhodná k přehrazení. 

Vltava - severně od Českých Budějovic se stavěla linie objektů LO vz. 37.  

Údolí Dyje také hrálo v úvahách o obraně svoji nezanedbatelnou roli. Objekty opevnění byly postaveny tak, aby nebyly postiženy záplavovou vodou - uvažovalo se totiž s vypuštěním Vranovské přehrady. Ženisté čs. armády byli připraveni přehradu vypustit (a možná i odstřelit), čímž by byl postup z jihu (Vídeň-Brno) zastaven na dlouhou dobu (samozřejmě, byly by odpáleny i mosty a obranná linie Vranov-Znojmo-Hevlín by byla udržena).  Spodní tok Dyje spolu s rybníky v okolí Lednice a Břeclavi vč. zatopených lužních lesů již představují hodnotnou přírodní překážku.

Řeka Morava je velmi vhodnou vodní překážkou pro obranu,  kromě toho přechody přes Moravu jistily objekty LO vz. 37 členěné do značné hloubky a připravené k boji. V úseku Petržalky byly vybudovány objekty TO, které již byly plně připraveny a vyzbrojeny. kromě toho tok Dunaje představoval mohutnou vodní překážku velkého obranného významu sám o sobě. 

 

Hlavní zdroje: (b1), 

 

Fotogalerie: Hranice