Edvard Beneš 

Druhým prezidentem ČSR byl Edvard Beneš (od 18.12.1935 do 5.10.1938).
Vlastizrádce Edvard Beneš byl také československým ministrem zahraničí v letech 1918 až 1935; zastával i funkci předsedy vlády (1921 až 1922). Nejpozději od roku 1927 byl i svobodným zednářem. 

Beneš se podílel na vyjednání spojenectví s Rumunskem a Jugoslávií, známé jako Malá dohoda. Ta měla zúčastněné státy bránit především proti maďarským snahám po získání svého původního vlivu a moci, který ohrožoval všechny tři státy. 

 

Ministr zahraničí

Ministr Beneš orientoval politiku země na Spojené království a Francii, která byla i v mnoha jiných ohledem vzorem první republiky. Zatímco Velká Británie udržovala svou politiku, neboť ji osudy střední Evropy nezajímaly, spolupráce s Francií se rozvíjela mnohem lépe. 

V roce 1925 bylo v Locarnu podepsáno několik smluv, na jejichž základě bylo Německo zrovnoprávněno s ostatními evropskými státy z mnohých politických hledisek. Na základě těchto smluv bylo Německo přijato do Společnosti národů. Německá vláda se zaručila garantovat západní hranice s Francií a Belgií, řešení hranic s Československem a Polskem se však odsunulo do budoucnosti a řešit to měla případná mezinárodní arbitráž. Francie uzavřela s Československem a Polskem následně vojenské smlouvy o případné pomoci, pokud obě země budou Německem napadnuty. 

 

Prezident

Poté, co se v Německu dostali k moci nacisté a jejich sympatie začaly růst i v pohraničních oblastech západní poloviny ČSR se začal tlak na případnou úpravu hranic zvyšovat. Československá diplomacie proto začala hledat nové spojence. Beneš se tedy obrátil k Sovětskému svazu a v roce 1935 uzavřel francouzsko-sovětské spojenectví, které obsahovalo dohodu, že pomoc Rudé armády přijde pouze v případě, že první provede vojenský zásah Francie. 

V roce 1938 (a nejenom tehdy) byl nejdůležitější osobností české politiky právě prezident Beneš. Je nutno přiznat, že jeho pozice nebyla jednoduchá. Útoky na něho byly vedeny z více stran: heinleinovská SdP, Německá říše, podobně Anglie a Francie, ani politici uvnitř země mu moc nepomáhali (ale zase: byla to Benešova taktika na ovládání jednotlivých politických stran, co také způsobilo tento přístup jednotlivých politiků - a mohl se opřít o Ladislava Rašína, který byl odpůrcem kapitulace a vedoucí osobností Výboru na obranu republiky, a také byl ve společnosti uznávaný!). Bohužel, kromě jiného, Beneš také rozhodoval ve stavu vyčerpanosti a chvatného úsilí (protože chtěl o všem rozhodovat sám - jaká to podobnost s Adolfem Hitlerem!), a to nelze rozhodovat dobře. 

Když byly demonstrace českých občanů na podporu obrany země ("Dejte nám zbraně, dali jsme si ně!"), jmenoval Beneš novou vládu v čele s generálem Janem Syrovým. Vzhledem k tomu, že generál Syrový byl vlastně Benešův poskok, tak to bylo "z bláta do louže". Pro obranu země stačilo jmenovat výše zmíněného Ladislava Rašína a národ by měl oprávněného vůdce. Ale tohle zakomplexovaný Beneš připustit nemohl. 

Nutno uvést, že 25.9.1938 Beneš řekl sovětskému vyslanci Alexandrovskému, že potřebujeme pomoc SSSR, že by se hodil výsadek hned ze začátku bojů a požádal o vyslání letecké pomoci.  

 

Mobilizace 

Když byla 23.9.1938 vyhlášena mobilizace, a když bylo vidět, že probíhá velmi úspěšně a s odhodláním občanů bránit svoji vlast, musel i Ben Ešeda uznat: "Průběh mobilizace bezvadný, lid absolutně pevný, vláda plným pánem situace, dosud není žádného rušení, naši Němci dosud klidně rukují (ovšem, podle dostupných údajů, narukovalo pouze 40 % občanů německé národnosti z těch, co se jich mobilizace týkala). Dle prvních zpráv obdržíme od Chamberlaina Hitlerovo memorandum. Budeme velmi zdrženliví. Na nějaké nové koncese není ani pomyšlení. Jeden a půl milionu narukovaných vojáků by to nesnesl a nepochopil. Zdali a jak se mění dosavadní naše stanovisko k propozicím franko-britským, se ukáže v nejbližších chvílích, podle vývoje situace ve Francii a Anglii. Naše konečná odpověď je formulována tak, že při dnešní změně situace rozumné a podstatné opravení franko-britských návrhů není vyloučeno. Vytvoří-li se situace, jež by umožnila konstatovat, že franko-britské návrhy padají, přirozeně se toho chopíme a pokusili bychom se o postup svůj. Zatím necháváme všechny cesty a možnosti otevřeny, kromě jediné: další ústupky po provedení mobilizace jsou nemožné. Vojensky situace stojí dobře. Čekali jsme už dnes v noci nálet. Je-li však dosud vidět zdrženlivost v Berlíně, je to důkaz slabosti. Proti 80 německým divizím by v případě útoku stálo dnes, jestli zítra a pozítří nám mobilizace nebude  rušena, skoro 40 divizí našich. Po provedení mobilizace vydržíme každý útok a velmi dlouho." (24.9.1938) (b14)

Pozn.: Kde vzal Beneš oněch uváděných 80 nepřátelských divizí, není známo. Historici se o přesném počtu německých divizí (k 1.10.1938) nedokáží shodnout, nejčastěji uváděný počet je někde mezi 40 až 60 divizemi (ovšem jejich kvalita nebyla tak dobrá jako našich). Kromě toho, každá klasická vojenská příručka uvádí, že útočník pro dobývání nepřátelského prostoru potřebuje vždy převahu min. 3:1, ale víme, že naše připravenost, obranná postavení (vč. opevnění) a odhodlání se bránit, by vyžadovala mnohem větší převahu nepřítele. Např. zkušenosti z druhé části světové války (když se Velkoněmecká říše bránila ofenzivním akcím Rudé armády) ukazují, že motivovaní obránci udrží i mnohem větší přesilu nepřítele - poměr 1:10 až 1:15 nebyl výjimkou (viz např. obranné boje organizované německým generálplukovníkem Gotthardem Heinricim; narozem 25.12.1886, Gumbinnen = Gusev; zemřel 13.12.1971, Waiblingen). 

I vyslanec v Londýně, Jan Masaryk říkal Benešovi: "Jestliže po nás půjdou, budeme střílet. Řekl jsem, že se svých pozic nemůžeme vzdát. Vojsko ať je tam, kde stojí, za každou cenu." (b14)

Avšak západní spojenci měli z případné války oprávněné obavy a chtěli se případnému konfliktu vyhnout jakoukoliv cestou, proto chtěli sudetoněmecký problém vyřešit odstoupením problémových území. Jak to dopadlo, nyní již víme. 

Řeči a skutečnost

Co říkal a co skutečně udělal tehdejší prezident a vlastizrádce Ben Ešeda v září a říjnu roku 1938?

Řeči: "Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni; uniformovaní i neuniformovaní, muži i ženy. I když velcí spojenci půjdou s námi, nebude to ani tak rychlé, ani na počátku tak rozhodné, abychom vpádu Německa do republiky mohli zabránit. Ale budeme se bránit do posledního dechu a musíme jít až do konce, děj se co děj. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale ať to víte i vy, i hlavní velitel a předseda vlády: budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území již dál nepouštět a bít se s nepřítelem až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a pak padnu s nimi. Bude to patrně nutností i vojenskou, i politickou, a bude třeba včas se na to připravit. Naši musí dále zůstat se Spojenci až do konce války: tím republika bude zachována. I konec prezidenta republiky na bojišti tomu bude sloužit." (26.9.1938) (b14

A skutečnost: "Nebojte se, mám svůj plán pro všechny případy a nedám se ničím mýlit." (22.9.1938) (b4) - Beneš abdikoval (5.10.1938) a potají zbaběle opustil republiku (v časných ranních hodinách 22.10.1938), což bylo později našimi občany (kteří utéci nemohli) komentováno posměšným: "Beneš měl plán a zbyl mu aeroplán. Vykrad banku, popad Hanku a zmizel za oceán!"  

 

Hlavní zdroje: (b4), (b14),