Sovětský svaz 

Sovětský svaz v roce 1938 řídil Iosif Vissarionovič Džugašvili-Stalin (viz první foto). 

Dlouhá léta nám bylo vsugerováváno, že tehdejší SSSR byl naším neochvějným spojencem. Je pravdou, že jsme s ním měli uzavřenou smlouvu - která ale byla vázána na vystoupení Francie. Přesto jsou k dispozici informace naznačující, že by se SSSR nemusel cítit omezen rozhodnutím Francie, a mohl by se rozhodnout poskytnout ČSR pomoc i sám. Je jasné, že Stalinova politika sledovala vlastní (expanzivní) cíle, ale - pokud by se pomoc DRRA uskutečnila - mohla podchytit (tehdy ještě snad) funkční obranu ČSR a stát se hlavním nositelem mohutné ofenzívy. 

Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné, že právě toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou verzi "drang nach west"! 

Je jisté, že již v březnu 1938 se vláda SSSR zabývala možností poskytnutí vojenské pomoci, v dubnu bylo přijato usnesení o přípravách k poskytnutí pomoci ČSR. 

 

Československo-sovětská smlouva 

To, že se jak Masaryk, tak i Ben Ešeda ve svých představách o tom, že sovětské Rusko postupně přetáhnou na stranu civilizovaných a demokratických států, mýlili, je dnes již zřejmé. 

Masaryk ovšem měl pro SSSR slabost, a tak již v roce 1922 byla podepsána obchodní smlouva, a posléze ČSR uznalo SSSR i de iure a navázalo s ním diplomatické styky. 

Když byla v Německu (1935) vyhlášena všeobecná branná povinnost, byla i ve Francii podepsána francouzsko-sovětská smlouva o  přátelství a vzájemné pomoci, a posléze byla takováto smlouva podepsána i mezi ČSR a SSSR (16.5.1935). K této smlouvě o něco později přibyla i letecká dohoda. 

Samotná smlouva byla v Německu, pochopitelně, předmětem kritiky, a nacistická propaganda útočila na ČSR, že tato smlouva "vede k ohrožení světového míru a k pronikání bolševismu do Evropy."  Nu, však víme, že mírem se vždy ohání ten největší agresor! 

Věta "Obě vlády zároveň uznávají, že závazky vzájemné pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvou, a pokud bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie." z podpisového protokolu této smlouvy ovšem jednoznačně nacistickou propagandu vyvrací. 

Jestli mohla být smlouva mezi ČSR a SSSR naplněna je stále otázkou. 

Za jisté se dá pokládat, že pokud by Francie skutečně šla ČSR na pomoc, potom by šel i SSSR, a taktéž - pokud by Společnost národů vyhlásila Německo za agresora, SSSR by na pomoc přišel také. Ovšem, jak nyní víme, Francie svoji smlouvu o pomoci nedodržela, a jelikož tehdejší Společnost národů stála za to stejné jako dnešní OSN, nebyla ani jedna z obou uvedených podmínek splněna. 

Vzhledem k tomu, že ČSR přímo se SSSR nesousedila, bylo pro pomoc nezbytně nutné uvolnit přístupové koridory

  • přes Polsko - tato varianta nepřicházela v úvahu. Polsko průchodový koridor zcela odmítalo, jedinou možností pomoci SSSR přes polské území by skýtala možnost polského útoku na území ČSR, po němž by SSSR vypověděl Polsku smlouvu o neútočení (viz zde) a sám by začal postupovat směrem do evropské části Polska. Zde by si potom DRRA byla schopna průchod k ČSR vynutit silou. Ovšem, nebylo by to ihned. Je také otázkou, zda-li v případě nového polsko-sovětského konfliktu by potom bylo pomoci DRRA na našem území vůbec zapotřebí (viz stránka Fikce). Jak by se v takovém případě zachovalo Německo (jestli by začalo stahovat armády na německo-polskou hranici, možný puč generálů, atp.) je dnes již jen v oblasti úvah, stejně jako otázka, jak by se v tomto případě zachovaly např. Francie či Velká Británie. 
  • přes Rumunsko - zde by snad možnost koridoru byla (viz níže), ale neexistovalo žádné kvalitní železniční spojení... Rumunsko by také nejspíše požadovalo garanci Francie (že vojska SSSR nezůstanou na jeho území). Jak vidno, i v této oblasti diplomacie Ben Ešedy zcela selhala. 

 

V této souvislosti se právě jako nejdůležitější jeví sovětská nóta z 23.9.1938 polské vládě: jde o reakci na polské územní požadavky vůči ČSR (viz výše). Vláda SSSR upozorňuje, že v případě polské násilné akce, jež by ohrozila československou územní svrchovanost, by považovala polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932 za neplatnou. Takto přímočaré a "nediplomatické" vyjádření vlastně znamenalo, že v takovém případě by SSSR vyhlásil Polsku válku. I polská odpověď byla nediplomatická: Moskva si prý má "trhnout nohou". 

 

Září 1938 

V září (19.9.1938) položil Ben Ešeda sovětskému vyslanci Alexandrovskému otázky ohledně možné pomoci SSSR. 

Na druhý den (21.9.1938) Alexandrovskij odpověděl (instrukce ministerstva zahraničí SSSR): 

  • "Na Benešovu otázku, zda Sovětský svaz podle smlouvy poskytne Československu okamžitou účinnou pomoc, jestliže Francie mu zůstane věrna a rovněž poskytne pomoc, můžete dát jménem vlády SSSR kladnou odpověď". 
  • "Stejně kladně můžete odpovědět i na druhou Benešovu otázku, zda SSSR pomůže Československu jako člen Společnosti národů na základě 16. a 17. článku, jestliže se Beneš v případě německého útoku obrátí k Radě Společnosti národů s žádostí o použití těchto článků." 

 

Dále Alexandrovskij oznámil Ben Ešedovi, že SSSR by stačilo "kdyby Československo podalo svou stížnost proti útočníkovi Společnosti národů a oznámilo to SSSR, který by se už tím cítil autorizován jít Československu na pomoc." 

Kromě toho, dne 21.9.1938, oznámil lidový komisař zahraničí (ministr zahraničí) Maxim Litvinov na Shromáždění Společnosti národů, že SSR je ochoten ČSR pomoci i nad rámec spojenecké smlouvy z roku 1935. 

Dále, 23.9.1938, přišlo ono výše zmíněné sovětské upozornění polské vládě, a konečně, 30.9.1938 se Ben Ešeda dotázal Moskvy, zda by přišla na pomoc, i kdyby ČSR zůstala osamocena. Jelikož sovětská vláda neodpověděla ihned, a mezitím Ben Ešeda podmínky Mnichovského diktátu přijal, byla případná odpověď ze strany SSSR již bezpředmětná. 

 

DRRA na západě SSSR 

Situaci se silami Dělnicko-Rolnické Rudé Armády (DRRA) demonstruje obrázek níže. Jak vidíme, nejblíž k hranicím s ČSR byla uskupení Vinnické armádní skupiny disponující 4 pěšími (střeleckými) divizemi a 1 tankovou divizí, a o něco severněji Žitomirská armádní skupina se 3 střeleckými divizemi a jednou tankovou divizí. Za nimi potom číhala Jezdecká armádní skupina s 5 střeleckými divizemi, 2 tankovými divizemi a 6 jezdeckými divizemi. Tato uskupení patřila ke Kyjevskému zvláštnímu vojenskému okruhu, který tedy jenom v pěších = střeleckých divizích disponoval 226 800 vojáků. Samozřejmě, nejblíže k hranicím s ČSR to měla Vinnická AS.  

Sovětské plány předpokládaly, že po mobilizačním rozvinutí soustředí na hranicích proti Polsku cca 100 divizí a 20 brigád (8 200 děl, 7 500 tanů a 3 500 bojových letadel). V červenci 1938 byla velitelství pojmenována jako Kyjevský ZVO a Běloruský ZVO, což znamenalo převedení na snížené válečné počty, byť právě s utajením (oficiálním válečným názvem byl totiž front). V sestavě Kyjevského ZVO vznikly čtyři armádní skupiny: Jezdecká, Oděská, Žitomirská, a nejblíže k hranicím s ČSR Vinnická AS). Takto měla být vojska schopna bojových akcí již po pěti dnech od vyhlášení mobilizace, vždyť mírový sled DDRA při polských hranicích činil 1/2 celé polské armády. DRRA v září 1938 prováděla tzv. vojenská cvičení, jejichž důsedkem bylo doplnění střeleckých divizí na válečné stavy, aktivace protivzdušné obrany a ponechání všech záložníků v činné službě. Z toho vyplývá, že i bez oficiálního vyhlášení mobilizace byla DRRA připravena aktivně zahájit vojenské akce k 30.9.1938. 

DRRA procházela sice zásadní reorganizací, ale představovala nejmohutnější ozbrojenou sílu světa té doby (např. ve třicátých letech jako jediná na světě zvládla parašutický shoz celých brigád vč. ozbrojené techniky (transportní letoun Tupolev TB-3) - jak se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči na manévrech DRRA i naši vojenští představitelé v čele s generálem Vojtěchem Lužou; přičemž každý ze ZVO měl k dispozici plně vycvičenou výsadkovou brigádu). 

Organizace byla na tehdy moderním systému divizí (pěchota a jezdectvo) a brigád (takové a ženijní vojsko, i částečně jezdectvo) slučovaných do sborů (hlavní údernou silou tankových divizí byly lehké tanky T-26 a BT). Tyto organizační změny vlastně skončily na jaře roku 1938. Vojenské letectvo bylo na jaře 1938 reorganizováno do pluků se začleněním pluků do leteckých brigád (sovětské stíhací jednotky disponovaly téměř 1 000 pilotů s válečnými zkušenostmi ze španělské občanské války a z Číny). 

V září 1938 se na československém území nacházela skupina sovětských leteckých důstojníků v čele se sborovým velitelem Jakovem Vladimirovičem Smuškevičem (měl praktické zkušenosti ze Španělska). Tato skupina zjišťovala stav stálých i polních letišť a vše nasvědčuje tomu, že byl připraven přesun 4 leteckých brigád (548 bojových letounů; velitel: Pjotr Ivanovič Pumpur, Hrdina SSSR: 10. a 16. lehká bombardovací, 58. a 69. stíhací letecká. Takto informoval sovětskou vládu dne 28.9.1938 lidový komisař obrany Kliment Vorošilov - tuto informaci dostala vláda ČSR i vláda Francie).
V srpnu totiž v SSR jednal velitel čs. letectva divizní generál Jaroslav Fajfr, a domluvil vyslání 700 vojenských letadel do ČSR a další detaily sovětské vojenské pomoci. 

DRRA uvedla do bojové pohotovosti 30 střeleckých a 10 jezdeckých divizí, 7 tankových, 1 motostřeleckou a 12 výsadkových brigád i 7 pevnostních svazků.V Běloruském i Kyjevském ZVO bylo v bojové pohotosti celkem 1 100 bojových letounů.  

 

Úvaha o možném vývoji 

V roce 1938 měl SSSR údajně přesunout cca 150 000 mužů k hranicím. K nám se měli dostat přes Rumuny uvolněný koridor, který byl podle smlouvy zajištěn (ale opět vázán na činnost Francie). Pokud by nám SSSR pomohl, tato pomoc by nešla uskutečnit ihned a bylo by třeba několik týdnů vydržet v obraně (což bylo pravděpodobně možné). 

Mnohem pravděpodobnější je pomoc materiální, zejména např. v oblasti stíhacího letectva. I zde se vyskytovaly problémy (palivo, výstroj a výzbroj, atd.), ty se ale daly poměrně rychle napravit. 

Lze předpokládat, že (takto pisuje fiktivní vývoj situace Stanislav Körner, který ale předpokládá - i přes včasnou, ale omezenou pomoc SSSR - porážku ČSR; viz m2): 

  • nejpozději 2.10.1938 (v případě válečného konfliktu) by první letouny přilétly na východní Slovensko, odkud by se již v odpoledních hodinách byli sovětští letci schopni zapojit do bojů v prostoru Moravy. Zároveň by začala přistávat první letadla se sovětským výsadkem. 
  • 3.10.1938 by vojska DRRA zahájila postup přes polské území (Vinnická AS směry: Tarnopol-Stryj-Užhorod a Kamenec Podoľskij-Jasinja). Je možné, že již téhož dne večer dosahují hranic s ČSR. Sovětský výsadek (posílení obrany) by se mohl uskutečnit v oblasti Hlučínska. 
  • Další dva sovětské výsadky posilují obranu v západních a severních Čechách dne 5.10.1938. 
  • Dne 7.10.1938 vstoupily na území Moravy první jezdecké jednotky DRRA. 
  • 9.10.1938 večer by se první sovětské tankové jednotky mohly objevit na hranicích Slovensko-Morava. 
 

V otázce včasné a dostatečné pomoci ze  strany SSSR panuje spousta úvah a dohadů, je velkou otázkou, jak rychle by případná pomoc DRRA byla schopna přijít. 

Názory mnohých, době vždy poplatných "historiků" se, samozřejmě, liší právě podle doby - buď nám chtěl SSSR přijít na pomoc skoro za každou cenu, ale proradné chování západních "spojenců" jeho dobře míněné mírumilovné snahy zmařilo, nebo naopak cílem SSSR bylo nás okupovat a ochrana Československa byla pouze záminkou. 

Není jisté, jestli v roce 1938 byl Sovětský svaz připraven na rozsáhlé tažení do Evropy (které - s největší pravděpodobností - Stalin plánoval někam do let 1941 či 1942), ale pokud by proti nám vojensky vystoupilo Polsko (viz již popsaná situace), tak by nepochybně zasáhl a také se tak jednoznačně vyjádřil. Podobně (pravděpodobně) i v případě útoku Maďarska. 

Otázkou, samozřejmě, zůstává - jestliže by nám SSSR poskytl pomoc (ne jenom materiální, ale přímo vstupem svých vojsk na naše území), nebyla by to ona známá pomoc "na věčné časy a nikdy jinak"?

A která varianta by pro nás vlastně byla přijatelnější:

  • nezištná bratrská "pomoc" Rudé armády a NKVD, nebo 
  • protektorátní "ochrana" Velkoněmeckou říší? 

 

Podrobněji na podřízených stránkách.

Hlavní zdroje: (b8), (b14), (m2), (m4), (b15), 

 

Fotogalerie: Sovětský svaz