Historie opevnění

Hrozba napadení Československa přiměla vládu a armádu připravovat se na obranu vlasti. Protože nám s vytvořením armády od samého začátku pomáhali francouzští důstojníci, byla i první opevnění budována po vzoru opevnění z Maginotovy linie, ale poměrně brzo se přešlo na vlastní systém -  v mnohém lepší, dokonalejší a pro naši zemi i vhodnější. 

Když se stal Adolf Hitler 30.1.1933 říšským kancléřem, a NSDAP vedoucí a jedinou stranou v Říši, bylo jasné, že nám hrozí nebezpečí. Proto již v červnu 1933 náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republika divizní generál Silvester Bláha (narozen 31.12.1887, Zvole nad Pernštejnem; zemřel 6.11.1946, Praha) začal debatu o ochraně republiky pomocí systému fortifikací. 

 

Petržalka

Již na konci roku 1933 se začalo s výstavbou několika železobetonových pevnůstek na bratislavském předmostí Petržalka. V té době totiž konflikt s Maďarskem pořád hrozil. Výstavbu opevnění prý (v roce 1932) navrhl generál Josef Šnejdárek, tehdy zemský vojenský velitel. 

V letech 1933 a 1934 byly vybetován moderní pevnostní objekty: Cvičiště, Kittsee, Oroszvár a Duna. Později (1934 až 1935) k nim přibyly další objekty již československé koncepce (označované B-S + číslo; viz obr. níže). 

Pozn.: nejstarším betonovým (v tehdejší době moderním) zachovalým objektem je betonová strážnice pro ochranu železničního mostu přes Dunaj v Komárně.  

 

Výstavba opevnění

Od 14.7.1934 byla (organizačně) zahájena výstavba opevnění, v srpnu 1934 odjela do Francie skupina ženijních a zbrojních specialistů a od září 1934 byla vypracovány první návrhy opevnění na Ostravsku a Králicku.

Dne 20.3.1935 vznikla Rada pro opevňování a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), jehož šéfem se stal brigádní (posléze divizní) generál Karel Husárek.

Od května 1935 se prosadila vlastní čs. koncepce výstavby a v prosinci 1935 byl vybetonován první pěchotní srub MO-S 8 Dvůr Paseky

Nejprve začala výstavba TO, které mělo přehrazovat nejdůležitější útočné směry.

Protože výstavba objektů TO byla finančně náročná a zdlouhavá, začaly se od 1936 budovat objekty LO, které úplně nevyhovovaly požadavkům, a proto (po přeprojektování) pokračovala výstavba novějších a odolnějších objektů LO od roku 1937. Pro tyto objekty se vžila zkratka ŘOP a z ní odvozený lidový název řopíky

Objekty LO (od roku 1936) byly nově koncipovány tak, aby umožňovaly převážně boční palbu, aby byly stavěny nejenom na hlavních obranných trasách, ale i na předsunutých a ústupových postaveních. V hlavním obranném postavení, kde probíhala (či byla naplánována) výstavba TO, byly objekty LO plánovány tak, aby spolu dohromady tvořily jeden provázaný celek. 

Byly vypracovány tři programy opevňování:

  • První program výstavby byl schválen 12.12.1935 a zahrnoval těžké opevnění ve dvou sledech od Odry k Labi na severu hranice. Naše opevnění mělo poskytnout armádě bezpečí, aby mohla provádět taktický ústup ze západu na jih po takzvaných ústupových příčkách a přitom by někde na Česko-Moravské hranici provedla protiútok a dobyla území zpět. Podmínkou pro stavbu opevnění bylo, že Rakousko bude nestranné nebo přátelské a že Polsko musí být přátelské. Délka opevnění byla přibližně dvojnásobkem Maginotovy linie a bylo by při stavu naší ekonomiky jen těžce finančně únosné jej realizovat,
  • Druhý program schválený vládou 5.6.1936 nebyl realizovatelný - opevnění celé hranice státu nebylo únosné, armáda by poté nemohla disponovat žádnými mobilními jednotkami, protože veškeré svoje síly by spotřebovala v opevnění. Taktika ústupu byla k ničemu, po proražení opevnění mohla jít armáda domů (viz Francie 1940).
  • Třetí program z 9.11.1937 byl kompromisem mezi vládou a armádou. Velitel ŘOP generál Husárek (tzv. Husárkův program) prosadil plán, který počítal s výstavbou dvou sledů moderních LO vlastní čs. konstrukce po celé délce hranice a na ústupových příčkách s tím, že v nejohroženěnjších směrech budou posíleny těžkým opevněním. Těžké opevnění budované před tímto rozhodnutím bylo přirozeně součástí tohoto systému. Třetí program počítal s 1 276 těžkými a s 15 463 lehkými objekty. Z doby prvních dvou programů zůstalo po republice rozeseto několik set pevnůstek kopírujících lehké opevnění francouzského vzoru, které střežily důležité silnice a očekávané prostory útoku. 

 

Samozřejmě, že odstoupení pohraničních území Německu výstavbu opevnění přerušilo. Do 1.10.1938 bylo:

  • z objektů TO: stavebně dokončeno pět tvrzí a čtyři další byly rozestavěny. Celkem to bylo 37 tvrzových objektů. Severní hranici střežilo  246 samostatných pěchotních srubů, jižní Moravu šest, Bratislavu 15 (osm novějších a sedm starších) a tři Komárno, což z celkového plánovaného počtu činilo cca 25 %.  
  • Z objektů LO: bylo dostavěno 9 148 novějšího (vz. 37) a 864 staršího typu, což z celkového plánovaného počtu činilo cca 65 %.

 

Vybudování celé linie opevnění bylo naplánováno na delší dobu, dokončeno mělo být v roce 1945 (některé úseky i později). Ovšem výraznou obrannou hodnotu toto opevnění mělo mít již v roce 1939; v roce 1938 bylo opevnění mnohdy ve výstavbě nebo ne zcela vybaveno, ale jak ukázala praktická zkušenost z roku 1945, i tak bylo opevnění velice těžko překonatelnou překážkou!
 

Fotogalerie: Opevnění Petržalka

Záznamy: 1 - 1 ze 1