Druhy opevnění 

Kromě polního opevnění budovaného v případě potřeby v poli (zákopy, protipěchotní a protitankové překážky) se používaly i objekty lehkého a těžkého opevnění. 

 

Těžké opevnění

Objekty těžkého opevnění TO poskytovaly možnost dlouhodobé obrany (až několik měsíců) i bez vnější podpory. Finančně nákladné, stavebně i vybavením náročné, s delším časem potřebným k výstavbě, ale velmi odolné objekty (v tehdejší době prakticky nezničitelné). 

 

Pěchotní sruby

Pěchotní sruby představují samostatně umístěné objekty čs. TO (viz obrázky níže). Většinou byly stavěny v jednom sledu; pouze v okolí tvrze Dobrošov a údolí Metuje, příp. u dělostřelecké tvrze Orel byly ve dvou sledech. 

 

Dělostřelecké tvrze

Dělostřelecké tvrze jsou nejodolnějším opevněním. Tvoří je soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřeleckých a minometných věží, vchodových objektů a pozorovatelen, vzájemně spojených podzemními komunikacemi a obklopených souvislou překážkou. 

Byly vybudovány v nejvyšším stupni odolnosti. 

 

Překážky 

Překážky byly rozděleny jako těžké a lehké

Lehké protipěchotní překážky tvořily řady ocelových tyčí s oky ("prasečí ocásky") propletených vázacím a ostnatým drátem. Průchody se uzavíraly pěchotním rozsocháčem ("španělským jezdcem") či brankou. 

Těžké protitankové překážky byly tvořeny železobetonovými ježky (nevýhody: velké, drahé, malá odolnost, mohl se za nimi skrýt útočící voják) a později těžkými železnými rozsocháči (ocelová ramena) s hmotností asi 250 kg. Tyto byly velmi účinnou protitankovou překážnou posléze hojně používanou i v jiných státech (Německo, SSSR), protože je nešlo tankem odsunout, nebo zničit náloží. 

Další překážky (typu A a typu C - v praxi pouze jedna řada rozsocháčů) jsou vidět na obrázcích níže. 

Mezi objekty byly také budovány protitankové příkopy (viz obrázek níže), které byly velmi účinné zvláště pokud byly zatopeny vodou blízkého potoka. 

Používaly se i jiné druhy překážek i ve vzájemné kombinaci. 


Lehké opevnění

Při obraně objektů lehkého opevnění LO byla nutná i podpora jednotek rozložených za linií opevnění. 

 

Lehké opevnění vz. 1936 

Označení LO vz. 36 (viz obrázky níže) získalo toto opevnění až později, bylo to opevnění poměrně jednoduché. 

Jednotlivé kulometné pevnůstky byly budovány v místech s dobrým výhledem do předpolí, odkud mohly vést daleké čelní palby. Čelní palba byla zároveň také určitou nevýhodou, protože nepřátelské dělostřelectvo mohlo pálit do čelních střílen. Proto se objekty umísťovaly do krytů okraje lesů a lesíků, či pod linii horizontu. 

Palba z pevnůstek se jen částečně překrývala, v důležitých prostorech byly budovány ve dvou sledech a docela hustě u sebe. Nevýhodu chybějícího vzájemného krytí palbou se podařilo odstranit až později s vybudováním LO vz. 37, kde byly tyto objekty vz. 36 zařazeny do souvislých linií společně.

Pevnůstky měly jedinou místnost s jednou až třemi střílnami. Osádku tvořilo dva až šest mužů obsluhy. 

Výzbroj zahrnovala: 

  • lehké kulomety vz. 26, 
  • těžké kulomety vz. 07/24 vz. 24 a výhledově i vz. 37, 
  • lafety pro kulomety se podařilo (září 1938) namontovat pouze v omezeném množství.

 

Lehké opevnění vz. 1937

I označení LO vz. 37 získalo toto opevnění až později; pro jejich pojmenování se také začalo používat hovorové řopíky

Řopíky (viz obrázky níže) byly určeny k vedení bočních překryvných paleb a navzájem se kryly. Jejich umístění tvořilo souvislé pásmo ve více sledech. Na méně důležitých místech byl sled pouze jeden, ale na více ohrožených úsecích mohly být sledy až čtyři i více. 

Byly vyráběny v různých variantách: A a B jako dvoustřílnové, C a D i E jako třístřílnové; posléze (od roku 1938) i s různými vylepšeními. 

Výzbroj zahrnovala: 

  • lehké kulomety vz. 26, 
  • těžké kulomety vz. 07/24 vz. 24 a vz. 37, 
  • lafety pro kulomety se podařilo (září 1938) namontovat pouze v omezeném množství.

 

V roce 1937 byly vyprojektovány a postaveny další tři typy: F, G a H. Typ F byl určen pro boční palbu, ale nebyl postaven, typ G pro palbu čelní a byl postaven poze jako jediný kus, a typ H byl úkrytem pro protitankový kanon. Později vyprojektovaný další typ K nebyl postaven; všechny typy byly určeny jako protitankové (čili pro kanony). 

Celkem bylo vybudováno asi 9 100 objektů LO nového typu (LO vz. 37). 

Oba typy lehkého opevnění (s přímou palbou i s bočními palbami) byly postaveny ve větším množství variant (viz výše), přičemž soustava opevnění ve více liniích byla koncipována tak, aby se jednotlivé palebné vějíře vždy překrývaly, a spolu se systémem polního opevnění tvořila systém, který byl pro nepřátelskou pěchotu bez masivní podpory těžkých zbraní prakticky neprostupný (k čemuž dostačovala i stávající výzbroj čs. armády). (m1)  


Polní opevnění

Zkušenosti z druhé půlky světové války ukázaly, že dobře bráněné polní opevnění bylo velmi obtížné překonat. 

 

Zdroje: (i10), 

Poděkování: patří Jiřímu Macounovi (Technet; i10) jehož schémata a obrázky jsou zde použity.