Výsadek 

Operace "Unternehmen Freudenthal" aneb Operace Bruntál je označení, které se již ujalo, byť je nepřesné. Jedná se o to, že výsadková operace do uvedeného prostoru byla plánována, k jejímu válečnému provedení ale nedošlo, nicméně se posléze výsadkové cvičení (Luftlanddeübung) uskutečnilo. A uvedený název se nejspíše týká předchozí špionáže německého leteckého přidělence. 

 

Plán 

Wehrmacht věděla, že prolomit linii opevnění na severní Moravě (působnost 2. A generála von Rundstedta) bude nemožné - i Adolf Hitler tento fakt uznal (viz zde a zde). Proto se rozhodla provést prolomení v místě s nejslabší obranou, tam, kde ještě nebylo opevnění zcela hotovo. Toto místo Němci našli (jak se domnívali) východně od Bruntálu, v oblasti obce Košetice (Koschendorf; nyní část obce Velké Heraltice), kde byl jenom jeden sled objektů LO.  

Možný průlom chtěli podpořit výsadkovou operací v týlu linie objektů LO (v bojových podmínkách první svého druhu na světě) s tím, že: 

  • první vlna výsadku parašutického praporu  seskočí severně od obce Svobodné Heřmanice (Frei Hermersdorf). Poté zahájí útoky na postavení čs. armády v otevřených kopech. 
  • Druhá vlna parašutistů naváže styk s místními sudetenDeutsche, a bude vytyčovat a upravovat první plochy pro přistání letounů Ju-52. Tyto přepravní letouny měly přivézt pěchotu a těžší zbraně. Prostory měly být v okolí Valšova (Kriegsdorf) a Leskovce nad Moravicí (Spachendorf).
  • Třetí vlna už měla spolu s SdFS a s pěchotou z letounů  obsadit přesně stanovené komunikační uzly a vybudovat na nich uzávěryproti protiútoku čs. armádních záloh. 
  • Vysazená pěchota by spolu s parašutisty první vlny měla útočit na určené objekty LO podél silnice Košetice - Malé Heraltice a podél silnice Košetice - Velké Heraltice. 
  • Potom by následoval útok jednotek zmíněné 2. A od Krnova přes Velké Heraltice / Malé Heraltice - Košetice - Svobodné Heřmanovice - Leskovec nad Moravicí - Bílčice / Jakartovice - Dvorce - Moravský Beroun - Šternberk - Olomouc.

 

Takto vypadal původní plán, ale: 

  • oblast Košetic byla naopak docela silně opevněna ve třech sledech, a postaveno bylo celkem 70 ŘOP v jednmé oblasti a 80 ŘOP v druhé oblasti. Je divné, že by toto Abwehr nezjistila. 
  • Plánovaná oblast seskoku parašutistů se ale nachází jenom cca 500 za prvních sledem linie objektů LO a přímo u třetího sledu objektů LO. Je tedy v dostřelu pěchotních zbraní, což by přineslo velké ztráty útočníka. 
  • Je také divné, že prostor přistání letounů JU-52 je od místa seskoku vzdálen 6 km, což by nedalo žádný čas na úpravu přistávací plochy. 
  • Taktéž, pokud by byla zahájena přípravná dělostřelecká palba, či dokonce bombardování pevnůstek letouny Štuka, jednalo by se o palbu přímo do prostorů seskoku parašutistů. 
  • Časový plán seskoků a přistání letadel nedával naději, že se něco takového podaří logisticky zvládnout (i vzhledem k počasí října 1938). A to ještě v bojových podmínkách. 
  • Navíc, Wehrmacht shazovala parašutisty nevyzbrojené, zbraně byly v kontejnerech - čili prvně bylo potřeba kontejnery najít, otevřít, ozbrojit se... to vše dává obránci čas na zorganizování obrany.  

 

Cvičná perace 

Nicméně Wehrmacht stejně využila obsazení Sudet a provedla alespoň cvičnou operaci, jejíž zkušenosti se v budoucnu hodily i při obsazení pevnosti Eben-Emael (1940, Belgie): 

  • cvičení prováděla 7. letecká divize (7. Flieger Division, velitel: g-plk Kurt Arthur Benno Student), základem byl parašutistický pluk 1 (Fallschirmjäger Regiment 1) - ale v září 1938 z tohoto pluku existoval pouze jediný prapor. 
  • cvičení bylo již bez pozemních jednotek; celkem asi 3 000 vojáků, 
  • použita byla letadla Ju-52 (12 parašutistů s kontejnery v jednom letadle), celkem cca 250 letadel, 
  • přistávací plocha byla jižně od Starého města (předměstí Bruntálu), 
  • nebyly provedeny shozy parašutistů, parašutisté i pěchota 16. pěšího pluku (Infanterie Regiment 16) byly vysazeni letadly Ju-52, 
  • pěší pluk 16 prošel výcvikem
  • v termínu nebyla upravena žádná přistávací plocha, 
  • shozy parašutistů byly nepřesné, spoustu z nich zanesl vítr do protipěchotních překážek, 
  • shozený materiál (zbraně, munice, nálože) se nedařilo najít, 
  • logistika vázla - mnohá letadla kroužila nad prostorem a musela se vrátit nevyložená, 
  • moment překvapení se nekonal. 

 

Hodnocení cvičné operace provádělo víc organizací: 

  • německý generální štáb i vrchní velitelství Wehrmachtu hodnotily operaci negativně: "zranitelnost střílen objektů LO náložemi byla malá, pro dobrý výsledek musely být umlčeny i střílny sousedících objektů (neboť jejich palebné vějíře se překrývaly)", ale 
  • pplk. (později generál pěchoty) Dietrich von Choltitz se o tomto cvičení vyjadřoval kladně. Ovšem, von Choltitz byl přímým velitelem praporu a proto by negativním vyjádřením hodnotil i sebe a svůj výcvik. K jeho dobru nutno uvést, že kladně hodnotil i čs. vojáka: "statečný český protivník, s vysokou bojovou morálkou a vysokou úrovní výcviku." Ale i generál von Choltitz přiznává (b21, strana170 až 171) že: "...bylo příliš mnoho neznámých faktorů...", "...přistání jen několik stovek metrů od nepřátelských bunkrů...", "...uprostřed louky pro přistání byl malý příkop se stromy...", "...
  • Abwehr přidal negativní hodnocení: "nadále panují značné pochyby o proveditelnosti takových operací větších vojenských těles v prostoru silného a odhodlaného protivníka.
    Tehdy plk. Helmuth Groscurth uvedl: "Za války by se tato akce nikdy nevydařila."

 

Úvaha o možném vývoji 

Wehrmacht vybrala k seskoku a přistání plochu jižně od Starého Města, 3 km od Bruntálu (a v záloze byla plocha mezi Horním Benešovem a Horními Životicemi). Dobové fotografie ukazují, že plocha byla v těsné blízkosti kasáren čs. armády - předpokládat, že by čs. vojáci nechali přistávat parašutisty a posléze letadla bez boje, je velmi, velmi naivní. 

Výsadek dále od pevností by narážel na časové a s tím spojené logistické problémy. Nic takového nebylo do té doby plně procvičeno, proto lze důvodně předpokládat zpoždění a narušení celého harmonogramu akce. 

7. letecká divize nebyla pro daný úkol v té době ještě připravena (jestli by vůbec byl zvolen shoz parašutistů je otázkou). 

Taktéž výsledky napadení ŘOPíků nevykazují potřebnou úspěšnost... (ani vhodný protitankový kanon nebyl schopen objekty LO ohrozit). Podle sdělení výsadkáře Eberharda Boergera (účastník výsadku na Krétě) "...parašutisté vůbec boj proti opevnění necvičili... byla by to první Kréta...", čili předpokládal ohromné ztráty takové akce. I další výsadkář Walter Meier (účastník dobytí pevnosti Eben-Emael) říkal totéž.

Při cvičení panovaly zmatky, a to ani neprobíhala součinnost letectva a pozemního vojska, natož ještě za ostrého boje. Improvizované přistávací plochy také neměly žádné zázemí. 

Svou roli by jistě sehrál i fakt, že velení čs. armády o možnosti takovéto operace vědělo. Čs. zpravodajská služba vyhodnotila i účel 31 fotoletů německých letounů, a správně vyslovila názor, že šlo o průzkum vhodných přistávacích a vysazovacích ploch pro výsadkovouv operaci. Zpravodajské orgány spolupracovaly i s velitelstvím leteckého pluku č. 2 v Olomouci a s velitelstvím v Brně, a závěrem bylo sdělení, že se jedná o přípravy velké výsadkové operace za linií čs. opevnění. Správně bylo určeno, že půjde o kombinovanou operaci s čelně útočícími pozemními jednotkami ve spolupráci se sudetenDeutsche. Byla označena možná místa výsadků - a to okolí: Bruntálu, Rýmařova, Leskovce nad Moravicí, Svobodných Heřmanovic, Dvorců a Rýžoviště. Taktéž zprávy agenturní sítě z Německa hovořily o budování polních letišť jižně od Vratislavi (Breslau = Wrocław).  Taktéž získaný tajný oběžník OKW ze dne 31.8.1938 tuto informaci podporoval. Velení čs. armády tedy o připravované výsadkové operaci vědělo, a dokázalo i lokalizovat, kde by se měla uskutečnit. 

Lze tedy oprávněně konstatovat, že pokud by mělá zmiňovaná vojenská operace proběhnout v době plné vojenské připravenosti ČSR, utrpěly by zúčastněné jednotky velké ztráty, a dané úkoly by nebyly schopny splnit

 

Hlavní zdroje: (b1), (b21),