Situace v roce 1938 

Německá říše - obrázek ukazuje situaci s již vyznačenými oblastmi tzv. Sudet, i budoucího Protektorátu Čechy a Morava (a také vč. již zabraného Rakouska). 

Záminka k útoku 

Jako záminka k útoku na ČSR měl být zinscenován útok na tehdejšího německého velvyslance v Praze, na Ernsta Eisenlohra. Adolf Hitler mínil, že "náhlý přepad (ČSR) bez nějaké příčiny nebo možnosti ospravedlnění" není možný. Hitler se obával nepřátelského postoje světové veřejnosti. Bylo by vhodné využít: 

  • "akce po období diplomatických srážek, které se postupně zaostří a povedou k válce
  • bleskovou akci vyvolanou incidentem - např. zavraždění německého vyslance v souvislosti s protiněmeckými demonstracemi". (b14
 

Úvahy Adolfa Hitlera

Přestože Adolf Hitler toužil Československo porazit vojensky (alespoň zpočátku - rok 1937), byl si vědom toho, že Wehrmacht ještě není pro takovýto úkol připravena: "Ještě nemáme dostatečné zbraně na jeho pevnosti a také západní val není dosud hotov. Musíme proto chvilku počkat: využijeme toho k psychologické přípravě úderu." (28.5.1938) (b14)

Posléze: "Chci se rozhodnout k akci proti Československu jen tehdy, budu-li pevně přesvědčen, že Francie do toho nepůjde, a proto také Anglie nebude intervenovat." (18.6.1938) (b14

A: "Politicky jsou rozhodující první čtyři dny vojenské akce (posléze upraveno na 8). Nedostaví-li se značný vojenský úspěch, určitě vznikne evropská krize." (b14)

Dále Adolf Hitler: "Nebudou-li do 1. října Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, sám půjdu jako první voják proti Československu." (26.9.1938) (b1

Ale z jednání Adolfa Hitlera v září 1938 je patrné, že si v té době žádnou vojenskou akci nepřál. Vydal sice (37.9.1938) rozkaz, aby se úderné jednotky wehrmachtu přesunuly z jejich výcvikových oblastí do východišť útoku, ale vzhledem k tomu, že se tato směrnice týkala asi jenom 7 divizí (21 pluků), je jasné, že to na našich mobilizovaných a připravených 40 divizí stačit nemohlo. 

 

Opozice. Atentát?

V Německé říši existovala poměrně rozsáhlá opozice proti nacistům, a to jak opozice civilní, tak i vojenská. Bohužel, tyto skupiny byly hodně roztříštěné a nerozhodné. Je ovšem nutno přiznat, že s přibývajícími úspěchy Adolfa Hitlera (obnovení branné moci, zavedené branné povinnosti, obsazení Porúří, anschluss Rakouska...) bylo čím dál tím těžší proti němu vystupovat. 

Carl Goerdeler (bývalý lipský starosta a říšský komisař o úpravu cen) byl, pravděpodobně, vůdčí silou civilní opozice (ale ani jemu připojení "Sudet" nevadilo). Jeho cesty do Francie a Anglie, na kterých zjišťoval názory uvedených stran, výsledky nepřinesly. 

Náčelník generálního štábu OKH, generál Ludwik Beck (viz foto), byl, zřejmě, vůdčí osobností vojenské opozice. Ve své zprávě (4.8.1938) tvrdil, že německá armáda není dostatečně připravena, že bude pořažena (koalicí armád ČSR, Francie a Spojeného království) - a z funkce odstoupil. 

Opoziční generálové vyslali do Londýna tajného vyslance, který měl zjistit situaci a požádat o pomoc vůči Adolfu Hitlerovi. Jeho úkolem bylo "...získat materiál, kterým by bylo možno přesvědčit Hitlera, že Anglie bude s velkou pravděpodobností intervenovat, zaútočí-li Německo proti Československu." Tím mužem byl Ewald von Kleist-Schmenzin, kterému admirál Canaris obstaral pas. Před odjezdem mu generál Beck oznámil: "Přivezte mi jasný důkaz, že Anglie bude v případě Československa bojovat, a já udělám konec tomuto režimu". (b14)

Pozn.: Admirál Wilhelm Franz Canaris (narozen 1.1.1887, Aplerbeck; zemřel 9.4.1945, Flossenbűrg) byl vedoucím Abwehru (vojenská zpravodajská služba OKW). Podílel se na atentátu na Hitlera z července 1944 a byl (s největší pravděpodobností) i spolupracovníkem britské špionáže. Uvádí se, že např. i díky jemu nevstoupil generál Francisco Franco do války po boku Německa, ale udržel Španělsko stranou jako neutrální zemi.  

Von Kleist-Schmenzin v Anglii, mj., uvedl: "Generálové nebudou mít sílu, aby zastavili válku, nedostanou-li podporu a pomoc zvenčí." A také Hitler věří, že postoj Francie a Anglie v květnu byl úplný bluf, proto mu musíte dokázat, že se mýlí. Také bych si přál, aby některý z vašich vedoucích státníků pronesl projev, který by byl určen nespokojeným živlům v Německu a zdůraznil by hrůzy války a nevyhnutelnou katastrofu, jež by z ní vznikla." Von Kleist-Schmenzin muvil (také) s Vansittartem a s Winstonem Churchillem. 

Poté přijel do Anglie další vyjednávač, pplk. Hans Bőhm-Tettelbach (pověřen náčelníkem generálního štábu OKW generálem Franzem Halderem), ale ani jeho snaha k výsledku nevedla. 

Dalším ze spiklenců byl Hans Oster (voják, poté podřízený admirála Canarise); ten chtěl provést i násilný převrat (s Hitlerovou smrtí - měl připraveno komando). 

Theo Kordt (německý vyslanecký rada v Londýně) řekl Halifaxovi (6.9.1938): "Nenavštívil jsem vás jako vyslanec, ale jako zástupce těch politických a vojenských kruhů v Berlíně, které chtějí za každou cenu zabránit válce. Hitler chystá přepad Československa a očekává, že Západ nezasáhne. Pokud západní velmoci nemíní zůstat nečinné, pak to musí dát zřetelně najevo. Válka by byla v Německu značně nepopulární, v krajním případě by armádní velitelé proti Hitlerovi zasáhli." (b14

Také mezi obyvatelstvem Německa se šířil strach z války a projevy nespokojenosti. 

Hlášení z Berlína: "Donutí-li zvenčí Hitlra vzdát se tohoto úmyslu (tj. anexe českého pohraničí) v hodině jedenácté, pak jeho režim tuto ránu nevydrží. Dojde-li k válce, přivede okamžitá intervence Anglie a Francie režim k pádu." (Henderson, 26.7.1935) (b14)

Bohužel, německá opozice nedostala ze Spojeného království ani minimální potřebnou podporu, a proto k převratu nedošlo. Hans Bernd Gisevius (původně Gestapo, potom Abwehr, pracoval ve Švýcarsku, jednal s Allanem Dullesem o možnostech podpory opozice proti nacistům) se vyjádřil: "Chamberlain zachránil Hitlera." (b14

Pozn.: Je ovšem potřeba zodpovědně říci, že někteří britští politikové byli ochotni německou opozici podpořit - např. ministr (v té době první lord Admirality) Duff Cooper: "Vznikne-li válka, Československo bude dobře a statečně bojovat a Francie mu přijde na pomoc. Evropské válce se pak nevyhne ani Anglie. Co se týče otázky, bude-li veřejné mínění souhlasit s vyhlášením války Německu, domnívám se, že by lidé chtěli, aby se podniklo něco citelného, i když možná nemají jasnou představu, co by to mělo být. Jsem toho názoru, že musíme podat důkaz uvažování o možnosti použití síly. Za takový důkaz bych považoval urychlenou přepravu anglické flotily na manévry do Severního moře." (b14) Jak málo by možná stačilo... 

A také: "Životní zájmy Anglie žádají nedopustit hegemonii jedné velmoci v Evropě. Nyní se nacházíme tváří v tvář nejmohutnější mocnosti v tomto století. Hitlerovým slibům nelze věřit. V současné době je země (UK) mimořádně sjednocená a také dominia přitahuje myšlenka vystoupit na podporu demokratických vlád proti diktátorům zřejmě více, než tomu bylo v případě problémů, které před námi stály v roce 1914. Vyřešením současného problému naše obtíže neskončí a dokud v Německu existuje nacistický režim, nelze doufat v evropský mír." (17.9.1938) (b14)

Další ministr Stanley: "Nacistický režim nemůže existovat bez úderu. Bude-li v nejbližších dnech vláda postavena před volbu kapitulace nebo válka, pak musíme bojovat. A bojovat je podle mého názoru lepší nyní než později." (17.9.1938) (b14

 

Nálada německého obyvatelstva 

Německé obyvatelstvo, přes všechno nadšení z budovatelského úsilí režimu Adolfa Hitlera, nepropadalo příliš velké chuti bojovat a umírat v další válce. Důkazem toho je příhoda z druhé poloviny září 1938, když 2. motorizovaná divize projížděla manifestačně Berlínem (pokračovala do nástupních prostor proti ČSR). Adolf Hitler stál na balkonu a zdravil, ale po chvíli znechuceně odešel a nepočkal ani na průjezd celé divize. Tam přítomné obyvatelstvo totiž neprojevovalo žádné nadšení a vlastně jenom pokračovalo z práce domů. Joseph Goebbels si povzdechl: "... měli jsme to lépe připravit..." a samotný Adolf Hitler měl pronést poznámku ve smyslu: "... s tímto národem nelze bojovat...".

Příhodu hlásil do Prahy (19. září 1938) vojenský přidělenec v Berlíně, plk. Antonín Hron: "...německá říše není připravena na válku ...", "... obyvatelé mají stísněnou náladu ...", "... výzbroj armády není na žádoucí výši ...". (b25)

 

Přehled německých vyšších velitelů

Přehled některých vyšších německých velitelů ukazuje následující tabulka (m1):  

 

Funkce Hodnost Jméno Věk Místo (1938) Délka působení ve funkci vyššího velitele (v míru) Nejvyšší válečná funkce (válka)
hlavní velitel g-plk. Walter von Brauchitsch 57   5 štb. důstojník (1/2 světová)
velitel g-plk. Gerd von Rundstedt 63 2. A 10 štb. důstojník (1/2 světová)
velitel g-plk. Fedor von Bock 58 8. A 9 velitel oddílu (1/2 světová)
velitel g-d. Walther von Reichenau 54 10. A 3 velitel setniny (1/2 světová)
velitel  g-plk. Wilhelm von Leeb 62 12. A 10 štb. důstojník (1/2 světová)
velitel g-p. Wilhelm List 58 14. A 5 štb. důstojník (1/2 světová)
velitel g-por. Heinz Guderian 50 2. td 3 velitel setniny (1/2 světová)

 

 

Hlavní zdroje: (b1), (b14),