Abwehr 

Abwehr byla německá vojenská zpravodajská organizace (založena 1920), kterou v té době řídil admirál Wilhelm Franz Canaris (narozen: 1.1.1887, Aplerbeck; zemřel: 9.4.1945, Flossenbürg; viz obrázek níže). 

Pro úkoly svěřené Wehrmachtu v rámci Fall Grün byla doplněna centrála a vytvořeny pobočky v branných krajích. Vedoucí poboček byli zároveň veliteli zpravodajských oddělení (samostatná pravomoc, velká odpovědnost, iniciativa). Spojení mezi pobočkami a centrálou zajišťovala tzv. Adolfova síť (nejmodernější technika, nemožnost odposlechu). 

Abwehr spolupracoval s Výzkumným ústavem ministerstva letectví, který měl také na starosti kontrolu telefonních a telegrafních spojení a také s leteckou špionáží (letka Rowehlt). Letecká spionáž prováděla letecké snímkování, a protože disponovala moderními letadly (létajícími ve velkých výškách) vybavených nejmodernější optikou, byla velmi úspěšná. 

Admirál Canaris také navazoval kontakty s těmi zpravodajskými službami, které se zabývaly ČSR, tedy zejména s Rakouskem (mjr. (posléze g. mjr.) Erwin von Lahousen) a Maďarskem, taktéž i s italskou SIM. 

Mezi nejmodernější techniku té doby patřily i malé krátkovlnné vysílačky, kterými Abwehr disponoval. 

V roce 1936 vybudoval Abwehr speciální cvičiště i laboratoře k výrobě výbušnin. 

Nejdůležitějšími (vůči ČSR) byla oddělení I. - zpravodajská činnost a špionáž; a oddělení III. - konstrašpionáž a bezpečnost. 

Naopak nevýhodou byla značná rivalita mezi Abwehrem a GeStaPem a SD, se kterými měli příslušníci Abwehru úzce spolupracovat. 

 

Špionáž 

I. odělení špionážní svoji pozornost, samozřejmě, upřelo na čs. obranný systém, a to zcela konkrétně na pevnosti. Abwehr používal všech možností jak mohl získat informace: 

  • optické pozorování (velké dalekohledy a fotokamery na hranicích, fotografování z vysokoupoutaných balónů, přelety výškových letounů - viz výše), 
  • agenturní činnost ze středisek Vratislav-Breslau (kpt. Fleck), Drážďany (mjr. Dehmel), Norimberk (mjr. Krug), Vídeň (mjr. Putz). Do této činnosti bylo zapojeno množství sudetenDeutsche (kteří se tak dopustili vlastizrady), kteří poskytovali velké množství informací. 

 

Výsledkem činnosti (nejenom Abwehru) byla poměrně kvalitní tajná zpráva, vydaná 1.7.1938 s názvem Militärgeographische Beschreibung der Sudetenländer (Böhmen, Mährem, Schlesien). Byla to komplexní dokument o čs. ekonomice, dopravě, spojích, vodních tocích, krajinném reliéfu, demografii a o spoustě dalších údajů. Jednalo se o velice podrobnou knihu, kde byla (mj.) popisována místa vhodná pro diverzní činnost (vč. železničních tratí), továren, elektráren, přehrad i jiných vojenských zařízení (letiště, železniční a silniční mosty, aj.) - podrobněji viz (b5). 

Dalším dokumentem byl Kurze Angaben über den derzeitigen Stand der Tschechoslowakischen Kriegswehrmacht, což bylo opět tajné kvalitní pojednání o čs. armádě (1.9.1938 v počtu 300 výtisků) . I údaje uvedené v tomto dokumentu byly získávány pomocí SdP a sudetenDeutsche. 

 

Kontrašpionáž 

Kontrašpionáží se zabývalo III. oddělení pod vedením pplk. Rudolfa Bamlera. Podle pplk. Oscara Reileho čs. výzvědná služba byla hodně úspěšná, ale utrpěla i některé neúspěchy (např. kpt. Desider Kirinovič byl násilně unesen z Hradce Králové). 

 

Diverze 

Útok ve stylu "blitzkrieg" měl být podpořen i diverzními akcemi zvláštních sil z vycvičených záškodnických jednotek německé menšiny. Výcvik těchto jednotek mělo na starosti II. oddělení (diverzní akce a sabotáže) pod vedením mjr. (později plk.) Helmutha Groscurtha. Samotným vedoucím pro sabotáže byl mjr. Marquerre. 

Abwehr vybudoval v ČSR dvě sabotážní sítě: 

  • S (Sabotage) - tato skupina měla provádět bojové akce na území ČSR (např. útoky na opevnění ŘOP), 
  • B (Kampftruppen) - tato skupina měla ztěžovat ústup jednotek čs. armády (zabraňovat destrukci mostů, silnic a železničních tratí). 

 

Na budování sítě diverzantů se aktivně podílel i Karl Hermann Frank. Pracovníci Abwehru byli při budování divrzních skupin poměrně dost úspěšní, diverzanti pocházeli i z prostředí čs. armády (záložní důstojníci - např. Wilhelm Hanke - a poddůstojníci). K výcviku do Německa byli diverzanti zváni pod různými záminkami, v Německu absolvovali školení a výcvik (v osmidenních kurzech, z toho šest dnů praxe) po 30 lidech. Čs. rozvědka získala přehled programu těchto kurzů (více viz (b5), strana 82 až 83). 

Příslušníci byli sudetenDeutsche např. z organizací jako Turnverein a Freiwilliger deutscher Schutzdienst FS (zvláště aktivní členové). Vedoucí skupin prošli zvláštním školením v Berlíně.  Byli to všechno dobrovolníci a příslušníci tehdejší ČSR, čili jednoznačně vlastizrádci, a jejich činnost byla (a byla by - v případě válečného konfliktu) velmi nebezpečná! 

 

Haagská konvence 

Abwehr ve spolupráci s ministerstvem propagandy dopředu připravoval zdůvodnění porušení ustanovení Haagských konvencí - tj. úmluvy o zacházení s válečnými zajatci, atp. Konkrétně byla připravována zdůvodnění při bombardování centra Prahy (i Hradčany), bombardování civilních objektů, popravování příslučníků čs. armády, atp. 

 

 

 
 
 
Zdroje: (b5), 

Fotogalerie: Abwehr

Záznamy: 1 - 1 ze 1