Mnichovský diktát 

Mnichovský diktát je označení pro konferenci v Mnichově (29.9.1938 až 30.9.1938), které se zúčastnili zástupci: 

 

Před jednáním 

Adolf Hitler se před samotným jednáním setkal s Benitem Mussolinim a řekl mu: "Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože disponuje 40 divizemi a svazuje mi ruce vůči Francii." (b14)

 

O nás bez nás 

Zástupci Československa se o konferenci dozvěděli až 28.9.1938, vyslanci Jan Masaryk (Velká Británie) a Štefan Osuský (Francie) požadovali vyslání našeho zástupce přímo na jednání, ale Adolf Hitler toto odmítl. Taktéž SSSR projevil zájem být účasten konference, ale i jeho zástupci byli odmítnuti. 

Přítomni, ovšem nikoliv na konferenci, ale v pokoji hlídaném GeStaPem, byli čs. vyslanec v Německu Vojtěch Mastný a legační rada Hubert Masařík. Do místa jednání dorazil jako první Chamberlain, poté Hitler, Daladier a nakonec Mussolini. 

Jednání začalo před 13:00 v Hitlerově pracovně ve Fűhrebau, a zúčastnili se ho Hitler (+ Joachim Ribbentrop) spolu s Mussolinim (+ Galeazzo Ciano), Chamberlainem (+ Horace Wilson) i Daladier (+ Alexis Léger). 

Hovořilo se německy, francouzsky či anglicky, o tlumočení se staral Paul Schmidt. 

Na jednání předložil návrh duce Benito Mussolini, ovšem toto divadlo bylo dopředu domluveno, a skutečnými tvůrci návrhu byli Göring, Neurath a Weizsäcker. Francouzští zástupci se vůči Hitlerovi chovali velice "vstřícně" - jejich popis podal britský diplomat Ivone Kirkpatrick: "Byla to skupinka na smrt vyděšených lidí, kteří neměli nejmenší výčitky svědomí z toho, že se podílejí na čtvrcení svého spojence." 

Samotný popis konference lze nalézt ve spoustě zdrojů, např. (b8), text Mnichovského diktátu zase na (i9) a (m3), zde je zapotřebí uvést, že i samotní Němci (Hermann Göring) se divili, jak snadno zástupci Francie a Velké Británie přistupovali na požadavky Německa. 

Po stvrzení dohody podpisy byli Mastný s Masaříkem zavoláni do pokoje Chamberlaina. Tam dostali text dohody k přečtení, Chamberlain zíval a naznačoval, že již chce mít celou věc za sebou. Daladier mlčel, byl rudý v obličeji a potil se (viz b8, strana 115 až 117).  Námitky nebyly připuštěny, a vláda ČSR dostala čas do 5:00 30.9.1938 na to, aby vyslala zmocněnce na schůzi mezinárodní komise do Berlína (delimitační komise). 

Do Prahy jel s Mastným a Masaříkem i britský zástupce Ashton-Gwatkin, který vezl text Mnichovského diktátu spolu s francouzským zástupcem Victorem de Lacroix. Ben Ešeda západní vyslance nepřijal, tento úkol připadl ministru Kamilu Kroftovi (jeho slova: "Upozorněte vládu - míněno Francie a Velké Británie - hlavní štáb, že mnichovským rozhodnutím nás přinutili vydat pevnosti neporušené a vyzbrojené. Upozorněte, že se svým rozhodnutím tudíž postarali o další vyzbrojení Hitlera proti sobě, neboť v pevnostech, které jsme přinuceni vydat do 10. října, je za 2 miliardy kanonů, kulometů a munice." m2)

Poznámka: Dalším důsledkem bylo obsazení zbývající části Česko-Slovenska (15.3.1939) a vyhlášení tzv. Protektorátu (16.3.1939), kdy nacisté dostali do ruky nejen výzbroj pro 40 divizí, vč. nejlepších zbrojovek světa (Plzeň, Brno a další), jakož i kvalitní, pracovité a technicky velice dobře vybavené dělnictvo, atd. 

 

Mír pro naši dobu 

Po ukončení konference dal britský ministerský předseda Neville Chamberlain ještě Adolfu Hitlerovi podepsat návrh prohlášení (viz níže) o tom, že Německo a Velká Británie na sebe nezaútočí... Hitler podepsal, ale na námitku, že tak neměl učinit, poté v soukromí konstatoval: "ach, ten cár papíru...". To byl ten papír, kterým Chamberlain mával na letišti po příletu do Velké Británie se slovy: "Peace for our time." 

Adolf Hitler se o zástupních Velké Británie a Francie vyjádřil ve smyslu, že to jsou "kleine Herren" = nuly, červíčci, malí lidé.

Zástupci Francie (Daladier) a Velké Británie (Chamberlain) byli ve svých zemích uvítáni jako zachránci světového míru. 

A zmíněné prohlášení podepsané Adolfem Hitlerem: "My, německý vůdce a kancléř a britský ministerský předseda, jsme se dnes znovu setkali a došli jsme ke shodě, že otázka anglo-německých vztahů má nejvyšší důležitost pro naše dvě země a Evropu. Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a anglo-německou námořní úmluvu za symboly touhy lidu našich zemí již nikdy spolu neválčit. Jsme odhodláni řešit jakékoliv další otázky, které se mohou týkat našich dvou zemí, prostřednictvím konzultací a jsme rozhodnuti pokračovat v našem úsilí odstraňovat možné zdroje neshod, a tudíž přispět k zajištění míru v Evropě." 

 

Výběr následujících událostí

cca 01:00 

Mnichov, Koenigsplatz (Führerbau) - společné fotografování. 

cca 02:00 

Mnichov, hotel Regina (apartmá Nevilla Chamberlaina) - čs. vyslanec v Německu Vojtěch Masný a zmocněnec MZ Hubert Masařík čekali na výsledek jednání hlídání gestapem. 

Poté byli odvedeni do pokojů obývaných Nevillem Chamberlainem (VB), kde i v přítomnosti Édouarda Daladiéra (F), Horace Wilsona (VB), Freda Ashton-Gwatkina (VB) a Alexise Légera (F), kde jim britský premiér předal jedno podepsané paré Mnichovské dohody vč. barevně počmárané mapy ČSR.
Reakce Masného: "Ale jaká je to volba - mezi vraždou a sebevraždou?" Reakcí bylo pouhé pokrčení ramen Ashtona-Gwatkina. Masný se otázal: "Očekáváte odpověď naší vlády?" Posléze odpověděl Léger: "Ta dohoda je bez odvolání a zůstane beze změn." "Nedá se nic dělat... Žádná odpověď se od vás nečeká. Česká vláda má nejpozději do pěti hodin odpoledne vyslat svého zástupce do Berlína na jednání mezinárodního výboru... (delimitační komise)". 

cca 05:00 

Praha, Černínský palác - zmocněnec Německa Andor Hencke předává nótu o Mnichovské dohodě čs. ministru zahraničí Kamilu Kroftovi

cca 07:00 

Praha, Hrad (byt prezidenta republiky): Edvard Beneš právě dostává zmíněnou Henckeho nótu. Jeho reakce:
"To je konec. Je to proradnost, která se potrestá sama."
"Je to neuvěřitelné. Domnívají se, že se zachrání před válkou nebo před revolucí na náš účet. Mýlí se. Jak strašně se mýlí."
"Němci po nás chtějí, abychom přijali jejich diktát do dnešního poledne. Bezpodmíněčně. Ihned. To je naprosto neodpustitelné!" 

cca 8:30 

Mnichov, Prinzregentplatz (byt říšského kancléře): návštěva Chamberlaina s vyslancem Hewelem u vůdce. Britský premiér nabízí Adolfu Hitlerovi ústní dohodu budoucí spolupráce mezi Německem a Velkou Británií. Vůdcova sekretářka Johanna Wolf tuto předběžnou dohodu napsala na stroji a oba dva státníci ji podepsali. 

cca 10:30 

Praha, Hrad (kancelář prezidenta republiky): Kamil Krofta přijímá vyslance Basila Newtona (VB) a Victora de Lacroixe (F), kteří mu předávají mapu území zabraných na základě Mnichovské dohody.

Praha, Hrad (soukromý byt prezidenta republiky): Ben Ešeda ke své manželce Haně: 
"Cožpak vůbec mohu sám za sebe, ale především jako prezident, dopustit... aby ti zločinci zvenku tohle všechno zapálili, zničili? Ne. Já nemám žádné právo hnát národ na jatka. Kdychom měli sebemenší naději, pak snad. Za nového stavu věcí však na mne již nelze dále naléhat..." 
"Mimochodem, nechal jsem zavolat Alexandrovského. Sověti sice stále slibují, ale jejich případná pomoc je ve skutečnosti naprosto iluzorní. Se sovětskými sliby a bez spojenců, to opravdu nemůžeme jít do skutečné války. Jenomže, tímhle to nekončí. Naopak! Pokud to v Paříži a v Londýně ještě nevědí, až tím, co mi způsobili, teprve všechno začíná, víš?" 

cca 11:00 

Praha, Kolowratský palác (sídlo čs. vlády): prezident Ben Ešeda stručně oznámil, že se rozhodl Mnichovský diktát přijmout. 

cca 13:00 

Praha, Hrad (kancelář prezidenta republiky): Ben Ešeda přesvědčuje o kapitulaci Stálý výbor obrany republiky vč. generálů Krejčího, Husárka a dalších, kteří vyjadřují přání a odhodlání bojovat. 

cca 17:00 

Praha, rozhlas (Radiožurnál): tehdejší premiér a. g. Jan Syrový čte (kromě jiného): "... ustoupit stanovisku čtyř velmocí a přesile vojenské není nečestné...Jsme všichni na jedné lodi a každý nechť pomáhá dovést ji do přístavu míru... Budeme sice v hranicích užších, ale budeme mezi sebou... Také dohoda se sousedy bude snazší... Spoléháme na vás, vy důvěřujte nám..." 

Poté přečten situační rozkaz velitele armády a. g. Ludvíka Krejčího... 

 

Platnost Mnichovského diktátu 

V průběhu 2. poloviny světové války došlo k oduznání Mnichovského diktátu. Snaha o oduznání spočívala na trvzení, že Mnichovský diktát byl neplatný od samého začátku, neboť byl vynucen hrozbou použití vojenské síly. Taktéž argument, že ČSR byla s Německem ve válečném stavu již od září 1938 byl použit. 

V exilu byl nejprve vytvořen Československý národní výbor (17.11.1939, Paříž), jehož hlavním úkolem bylo řídit čs. armádu ve Francii. Po porážce Francie došlo k vytvoření čs. prozatímního státního zřízení: prezident Ben Ešeda, vláda a Státní rada (1940). Posléze následovalo uznání čs. vlády v zahraničí (18.7. 1940, Velká Británie). 

Nový britský premiér Winston Churchill prohlásil dne 30.9.1940 že "mnichovská dohoda je mrtvá, neboť byla zničena muži bez skurpulí, kteří kontrolují osud Německa."  Dopisem ze dne 11.11.1940 potvrdil dopis britského diplomatického zástupce čs. vládě že podle Velké Británie byla sice Mnichovská dohoda platně uzavřena, ale její závaznost pro Brity zanikla německou okupací zbytku republiky 15.3.1939

Taktéž dohoda mezi exilovou čs. vládou a SSSR (ze dne 18.7.1941) implikovala obnovu předmnichovských hranic ČSR. 

Postoj Francie charakterizovaly výroky Charlese de Gaulla z roku 1942, který potvrzovaly "podporu takového Československa, jaké existovalo před Mnichovem." 29.9.1942 de Gaule prohlásil, že "zavrhuje dohody podepsané v Mnichově." Když čs. exilová vláda jako prní uznala francouzskou prozatímní vládu (po invazi v Normandii, 10.9.1944) byla 17.8.1944 podepsána čs.-francouzská deklarace prohlašující, že obě strany "považují mnichovská ujednání se všemi jejich následky za neplatné od jejich počátku."

 Po pádu Mussoliniho režimu byly navázány rozhovory i s Itálií, a posléze (26.9.1944) oznámil italský ministr zahraničí Carlo Sforza, že "italská vláda slavnostně prohlašuje, že pokládá od počátku za neplatné dohodu mnichovskou z 29.9.1938 a tzv. arbitrážní rozhodnutí Ciano-Ribbentrop, formulované ve Vídni 2.11.1938, jakož i všechny ostatní akty, jež jakožto důsledek těchto hodnot a rozhodnutí směřovaly ke škodě nezávislosti a celistvosti Republiky československé. Vláda italská prohlašuje před světem a dějinami, že všechny tyto akty a dohody byly zradou smýšlení a vůle italského lidu."

Co se týká Německa, tak nově vzniklá Německá demokratická republika DDR prohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou v létech 1950 a 1967, zatímco Spolková republika Německo BRD uzavřela s tehdejší ČSSR smlouvu dne 11.12.1973, kterážto hovořila o nulitě Mnichovské dohody. Posléze (21.1.1997) byla uzavřena česko-německá deklarace, kde se v bodě 2 uvádělo: "Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které byly způsobeny českému lidu nacionálně socialistickými zločiny Němců. Německá strana vzdává čest obětem nacionálně socialistické vlády a násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Německá strana je si rovněž vědoma, že nacionálně socialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro válečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení." 

 

Hlavní zdroje: (b4), (b8) , (m3), (i9), (m2), (b14), (i13), (m10), 

 

Fotogalerie: Mnichovský diktát